Stát národní: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Birnbaum, P.'' – ''Badie, B.'': Sociologie de l'État. Paris 1979; ''Giddens, A.'': The Nation-State and Violence. Cambridge 1985; ''Strayer, J. P.'': Les Origines médiévales de l'État moderne. Paris 1979. | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Birnbaum, P.'' – ''Badie, B.'': Sociologie de l'État. Paris 1979; ''Giddens, A.'': The Nation-State and Violence. Cambridge 1985; ''Strayer, J. P.'': Les Origines médiévales de l'État moderne. Paris 1979. | ||
− | + | ''[[:Kategorie:Aut: Keller Jan|Jan Keller]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Keller Jan]] | [[Kategorie:Aut: Keller Jan]] | ||
[[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa]] | [[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa]] | ||
[[Kategorie:Terminologie/etnikum, národ, rasa]] | [[Kategorie:Terminologie/etnikum, národ, rasa]] | ||
[[Kategorie:VSgS]] | [[Kategorie:VSgS]] |
Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:03
stát národní – polit. útvar, v němž moc vykonávaná na určitém teritoriu je legitimována loajalitou vůči národu, který toto teritorium obývá. Vznik s.n. předpokládá dosažení jistého stupně centralizace moci a jistého stupně rozvoje nár. identity. V zemích záp. Evropy jsou obě podmínky naplňovány od 15. a 16. st. Příliš starověké a středověké malé městské státy, příliš velké říše, ani příliš kult. odlišné mimoevrop. země tyto podmínky nesplňovaly, národ jako celek v nich neměl možnost stát se subjektem suverénní moci. S.n. vzniká na teritoriálním a mocenském půdorysu absolutních monarchií a je ustaven poté, co koncept suverenity, vytvářený od 15. st. do konce 17. st., přechází z osoby panovníka na veškerý lid. Význ. úlohu při vzniku s.n. hrály války, které podporovaly koncentraci správních a finančních zdrojů a mobilizovaly masu populace do společné akce. Existující s.n. vytvořily referenční model pro národy a národnosti bez vlastních suverénních útvarů, jejichž snaha o polit. emancipaci vytváří od poloviny 18. st. stálé zdroje konfliktů a vede k rozvoji nacionalismu. Zároveň se změnou parametrů ekonomického, vojenského a ekologického charakteru přestává být model s.n. nástrojem řešení globálních problémů. Kritikové považující s.n. za kontraproduktivní přežitek minulosti používají především následující argumenty: 1. v éře zbraní hromadného ničení přestává být suverenita s.n. zárukou účinné ochrany občanů; 2. suverenita s.n. omezuje možnosti řešit v odpovídajícím měřítku globální problémy; 3. většina s.n. nemůže být rovnocenným partnerem internacionalizované ekon. moci, nedokáže účinně korigovat externality plynoucí ze svět. trhu; 4. krize sociálního státu je projevem neschopnosti s.n. uspořádat vztahy mezi bohatší a chudší částí populace způsobem přijatelným pro obě strany; 5. mechanické přesazení modelu s.n. do zemí „třetího světa“ vytvořilo mnohem více problémů, než kolik jich dokázalo v těchto zemích vyřešit. Kritika s.n. přichází paradoxně v době, kdy stále další národy pociťují absenci svého vlastního s.n. jako tíživou formu kolekt. diskriminace.
nation-state État national Nationalstaat Stato nazionale
Literatura: Birnbaum, P. – Badie, B.: Sociologie de l'État. Paris 1979; Giddens, A.: The Nation-State and Violence. Cambridge 1985; Strayer, J. P.: Les Origines médiévales de l'État moderne. Paris 1979.