Nacionalismus
nacionalismus – (z lat. nationalis = národní, od natio = rod, národ, kmen) – intenzívní nár. uvědomění, které se vyhraňuje v protikladu k příslušníkům jiných národů. Rozmach n. v záp. a střední Evropě spadá do doby od Fr. revoluce do poloviny 20. st. Fr. n. vyvěral z rev. nadšení a protirevol. aliance evrop. monarchů. Polit. semknutí národa, odstranění regionálních rozdílů, výhradní užívání jednoho jazyka a posléze polit. expanze navazující na dřívější vlivy kult. byly hlavními znaky fr. n. této epochy. Jeho impuls podnítil vzplanutí n. něm., a ten dal podnět vzniku n. u sousedních národů slovanských. U balkánských národů se n. šířil jednak z odporu k osmanskému panství, jednak ze vzájemných protikladů. Podobné protiklady uvolnil a tak k novému rozmachu n. přispěl rozpad SSSR. N., resp. jeho analogie v Asii a na Předním východě, často reflektují ne tak etnické (nár. či jazykové) jako spíše náb. rozdíly. Sikhové v Indii, maronité a drúzové v Libanonu a Sýrii, Hui (muslimové čínského jazyka), jakož i bosenští muslimové jazyka srbochorvatského představují právě takové případy. V Americe, kde státy vznikaly na podkladě územním a ne národnostním (v 19 z nich je úřední a dorozumívací řečí španělština) lze spíše mluvit o vlastenectví (patriotismu) nebo občanském n. jako vyhraněném cítění státně-polit. příslušnosti. Většina domorodého indiánského obyv. však takové cítění sotva sdílí. V černé Africe občanský n. či patriotismus (hranice jsou převzaty z koloniálního rozdělení evrop. mocnostmi) často koliduje s kmenovým n. vyplývajícím z rozdílů jazykových a rasových. Termín občanský n. je také použitelný pro vyhraněnou loajalitu občanů států sdružujících více než jednu nár. skupinu, jako je např. Švýcarsko, Belgie apod.
Obecně lze říci, že n. vzniká a sílí tam, kde: 1. jeden národ žije v područí národa druhého nebo je jím nějakým způsobem omezován; 2. příslušníci různých národů žijí promíšeně na společném území, přičemž příslušníci jednoho národa požívají výhod, které jsou ostatními pokládány za neodůvodněné; 3. příslušníci jednoho národa se výrazně odlišují od ostatních zvláštnostmi svého chování a způsobu života; 4. dochází k nějaké náhlé změně v národnostní struktuře obyv., např. v důsledku hromadného přistěhovalectví, nebo k výraznému posunu v přirozených přírůstcích jednotlivých nár. skupin. Všechny tyto okolnosti mohou být však modifikovány různou úrovní vzdělání, jazykových znalostí, ekon. prosperity a kult. tradicí. V dlouhodobé perspektivě vzdělané a zámožné vrstvy směřují více než vrstvy ostatní k národnostní toleranci, příp. ke kosmopolitismu. Za posledních 200 let to však byly právě vzdělané vrstvy, z nichž vycházeli předáci nacionalistických směrů. Také představa, že odstranění ekon. zaostalosti a vyrovnání životních úrovní povede k oslabení n., se namnoze (jak ukazují příklady Belgie, Kanady a Československa) ukázala lichá. Tato okolnost naopak v daných případech dala nacionalistům možnost účinněji prosazovat své požadavky.
nationalism nationalisme Nationalismus nazionalismo
Literatura: Gelner, A.: Národy a nacionalismus. Praha 1993; Kamenka, E.: Nationalism. The Nature and Evolution of an Idea. London 1976; Kohn, H.: Nationalism, its Meaning and History. Princeton 1955; Seton-Watson, H.: Nationalism, Old and New. Sydney 1965.
Viz též heslo společnost občanská v Petruskových Společnostech (2006)