Stark Werner

Stark Werner

2. prosince 1909 v Mariánských Lázních (okr. Cheb)
4. října 1985 v Salzburku (Rakousko)

Pocházel z německojazyčné židovské rodiny lékaře, v britském exilu však konvertoval ke katolicismu. Po absolvování gymnázia v Mariánských Lázních vystudoval ekonomii a sociální vědy na univerzitě v Hamburku (Dr. rer. pol. 1934), z toho 1930–31 jako stážista na London School of Economics and Political Science. Kvůli nacistickému převratu se nicméně vrátil do Československa, kde získal doktorát na právnické fakultě Německé univerzity v Praze (JUDr. 1936) a v letech 1937–39 vyučoval na Vyšší lidové škole politické a sociální hl. m. Prahy. Na počátku roku 1939 emigroval do Velké Británie, jako soukromník se usadil v Cambridge a J. M. Keynesovi jakožto šéfredaktoru Economic Journal zaslal několik studií o ekonomických otázkách v díle filosofa Jeremy Benthama. Keynes Starkovi zajistil podporu Královské ekonomické společnosti, aby mohl připravit edici Benthamových ekonomických textů (vydána 1952–54). V letech 1944–45 sloužil v britské armádě, následně do roku 1963 krátkodobě působil jako hostující profesor univerzit v Cambridge, Edinburghu a Manchesteru. V letech 1963–75 byl profesorem sociologie na Fordhamově univerzitě v New Yorku (USA), v roce 1974 byl jmenován honorárním a 1975–85 emeritním profesorem sociologie na univerzitě v Salzburku (Rakousko).

Starkova raná díla z oblasti ekonomické filosofie využívají některé přístupy tehdejší sociologie vědění, chápané jako sociologický rozbor dominantních společenských idejí v historii, k níž se přihlásil také stejnojmennou knihou (1958). Soudil, že postrenesanční „super-racionalismus oslepuje intelektuály, takže jsou slepí k řadě mimoracionálních hodnot, například k tradici, náboženství nebo i umění“. Starkův největší význam však spočívá v oblasti sociologie náboženství, jeho pětisvazková Sociologie náboženství (1966–72) je vůbec nejrozsáhlejším dílem na toto téma ve světové sociologii, třebaže jistě nikoli dílem nejvýznamnějším. Autor v jednotlivých svazcích rozebral církevní a sektářské náboženství, pokusy o vytvoření univerzální církve, typy náboženských vůdců a skupin, užívaje k tomu příklady z dějin (zejm. evropského) křesťanství. Pro české čtenáře je Starkova Sociologie náboženství zajímavá tím, že velmi často diskutuje reálie z českých náboženských dějin. Dílo v mnoha ohledech představuje (nábožensky zaujatou) syntézu starších přístupů sociologie náboženství, teoreticky se opírá především o Maxe Webera, Ernsta Troeltsche a Joachima Wacha, ačkoli je nepřijímá nekriticky, výraznější vlastní teoretické myšlenky v něm však Stark neuplatnil. Význam náboženství pro společnost zhodnotil v souvislosti se svojí vlastní konverzí, odmítl představu, že základem sociálního jednání a vztahů mohou být ne-transcendentně zakotvené skutečnosti, a proto ostře kritizoval úpadek náboženství v moderní společnosti.

Stark byl svéráznou postavou na pomezí několika společenskovědních disciplín, v období svého akademického působení získal významnou mezinárodní reputaci, dnes je spíše zapomenut. Českou sociologii neovlivnil prakticky vůbec. Během svého pražského pobytu nedisponoval významnějším dílem a doboví čeští sociologové jej zcela ignorovali, později recepci bránilo jeho zaměření na sociologii náboženství, zvlášť její výrazně náboženské vyznění.

Knihy: The Ideal Foundations of Economic Thought: Three Essays on the Philosophy of Economics (K. Paul, London 1943; 2. vyd. 1976); The History of Economics in its Relation to Social Development (K. Paul, London 1944); America: Ideal and Reality (K. Paul, London 1947; 2. vyd. 1974); The Sociology of Knowledge: An Essay in Aid of a Deeper Understanding of the History of Ideas (Free Press, Glencoe 1958; 2. vyd. 1991; německy 1960); Montesquieu – Pioneer of the Sociology of Knowledge (Routledge + K. Paul, London 1960); The Fundamental Forms of Social Thought (Routledge + K. Paul, London 1963); The Sociology of Religion: A Study of Christendom I.-V. (Fordham UP, New York 1966–72); The Social Bond: An Investigation into the Bases of Law-Abidingness I.-VI. (Fordham UP, New York 1976–87); History and Historians of Political Economy (ed. Charles Clark; Transaction, New Brunswick 1994).

Studie: Liberty and Equality: Jeremy Bentham as an Economist I. (Economic Journal 1941); Jeremy Bentham as an Economist II. (Economic Journal 1946); Diminishing Utility Reconsidered (Kyklos 1947); Stable Equilibrium Re-examined (Kyklos 1947); The „Classical Situation“ in Political Economy (Kyklos 1959).

Edice: Jeremy Benthams Economics Writings I.-III. (G. Allen, London 1952–54).

Literatura: Charles Clark: Werner Stark and the Sociology of Knowledge Approach to the History of Economics (Historians of Economics and Economic Thought. Routledge, New York 2001); Eileen B. Leonard – Hermann Strasser – Kenneth Westhues (eds.): In Search of Community: Essays in Memory of Werner Stark (1909–1985) (Fordham UP, New York 1993); Philip Schofield: Werner Stark and Jeremy Bentham's Economic Writings (History of European Ideas 35, 2009: 475–494).

Zdeněk R. Nešpor