Německá univerzita v Praze
Německá univerzita v Praze (1929–1931, 1934–1938)
Německá univerzita vznikla v roce 1882 rozdělením pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity na německou a českou část, obě univerzity si přitom podržely původní jméno; v roce 1920 byla za nositelku tradice prohlášena pouze česká univerzita, vracející se k označení Karlova univerzita v Praze, zatímco německá univerzita byla přejmenována na Německou univerzitu. V roce 1939 dostala název Německá Karlova univerzita, byla k ní přičleněna rovněž Ukrajinská svobodná univerzita v Praze; šlo přitom – spolu s dalšími německými vysokými školami – o jedinou činnou vysokou školu v Protektorátu Čechy a Morava. Německá Karlova univerzita byla zrušena v roce 1945, její majetek převzala Karlova univerzita.
Na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě působili v období před první světovou válkou ekonomové s určitými sociologickými zájmy, především Friedrich von Wieser a Alfred Weber (pozdější sociolog kultury), šlo však o efemérní působení, které nezanechalo větší vliv a ani je nelze označit za dominantně sociologické. Sociologie nikdy nebyla přednášena na Filosofické fakultě Německé univerzity. Marginální význam měla i na Fakultě právních a státních věd, kde sociologii dlouho nahrazovala statistika, případně sociálněpolitický seminář, jež byly dlouhou dobu v gesci profesora správního a později i mezinárodního práva Heinricha Rauchberga a později se jich chopil ústavní a finanční právník Rudolf Schranil. Sociologie na čas zaujala profesora ústavního, správního a finančního práva Fritze Sandera, který do Prahy přibyl v roce 1921 na německou techniku a o pět let později byl jmenován na Právnickou fakultu Německé univerzity, přednášel ji nicméně jenom v letech 1929–31, kdy suploval stolici právní filosofie. Po jmenování řádným profesorem ústavního, správního a finančního práva se orientoval na tyto oblasti, zatímco stolici právní filosofie převzal profesor trestního práva a kriminologie Edgar M. Foltin, který ji orientoval k dějinám filosofie práva. Efemérní význam měl rovněž přechod Heinze O. Zieglera jakožto soukromého docenta sociologie z Frankfurtu nad Mohanem v roce 1934. Ziegler v Praze nemohl dosáhnout profesury, v roce 1936 musel snížit počet přednášek na jedinou a jako Žid čelil ostrakizaci ze strany studentů i části profesorského sboru. V roce 1938 přestal na Fakultě právních a státních věd přednášet a odešel do exilu ve Spojeném království, jakákoli výuka sociologie na Německé univerzitě tím zanikla. V meziválečném období na ní však přesto vystudovali dva světově známí sociologové, Hans Kohn a Werner Stark.