Ústav vědeckého ateismu ČSAV: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
||
| Řádek 11: | Řádek 11: | ||
David Václavík: 2007. „Český ateismus ve dvacátém století. K vývoji a institucionalizaci v letech 1948–1989.“ ''Soudobé dějiny'' 14, 2007, 2–3: 471–487. | David Václavík: 2007. „Český ateismus ve dvacátém století. K vývoji a institucionalizaci v letech 1948–1989.“ ''Soudobé dějiny'' 14, 2007, 2–3: 471–487. | ||
| − | + | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]] | [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]] | ||
[[Kategorie:Státní a veřejné výzkumné instituce ]] | [[Kategorie:Státní a veřejné výzkumné instituce ]] | ||
[[Kategorie:SIZCSg]] | [[Kategorie:SIZCSg]] | ||
Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:04
Ústav vědeckého ateismu ČSAV (1969–1993)
Pozdější Ústav vědeckého ateismu ČSAV vznikl v roce 1967 jako Kabinet pro filosofii se sídlem v Brně – jednalo se o menší, brněnskou verzi filosofického ústavu. V roce 1972 byl Kabinet reorganizován a rozšířen do podoby Ústavu vědeckého ateismu ČSAV, jehož hlavním úkolem byla marxistická filosofická a historická kritika náboženství, výzkum religiozity a institucionální podpora ateizace české společnosti (na Slovensku existoval podobný ústav v Bratislavě, který vydával i celostátní časopis Ateizmus). Ředitelem ústavu se stal Jiří Loukotka (1972–81) a po jeho smrti, fakticky již od druhé poloviny sedmdesátých let, Ivan Hodovský (1982–90). V roce 1983 byla k ústavu proti své vůli připojena Psychologická laboratoř ČSAV a dostal nový název Ústav pro výzkum společenského vědomí a vědecký ateismus, v roce 1990 byl z názvu vypuštěn „vědecký ateismus“. Následujícího roku byl název změněn na Ústav etiky a religionistiky, který byl společným pracovištěm ČSAV a Masarykovy univerzity v Brně, v souvislosti s transformací ČSAV na AV ČR byl ústav zrušen a jeho zbývající zaměstnanci přešli na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity. V různých obdobích existence měl ústav asi patnáct až třicet zaměstnanců, ze sociologů v něm pracovali například Stanislav Hubík, František Křenek, Dušan Lužný, Helena Pavlincová, Zdeňka Podveská, Aleš Sekot. Ačkoli byl Ústav vědeckého ateismu především ideologickým pracovištěm, měl rovněž sociologické oddělení (vedoucí F. Křenek a později S. Hubík), které se podílelo na organizaci výzkumů religiozity, často přitom spolupracovalo s Ústavem pro výzkum veřejného mínění FSÚ. Metodologie těchto výzkumů byla ovšem sporná a jejich výsledky byly publikovány jen výjimečně. K určitému zlepšení došlo ve druhé polovině osmdesátých let v souvislosti s nástupem mladších, vědecky orientovaných pracovníků (D. Lužný, A. Sekot), kteří později v devadesátých letech vytvořili základ brněnského univerzitního religionistického pracoviště nebo přešli na jiné vysoké školy.
Literatura:
Tomáš Bubík: České bádání o náboženství ve 20. století. P. Mervart, Červený Kostelec 2010.
Zdeněk R. Nešpor: Ne/náboženské naděje intelektuálů. Vývoj české sociologie náboženství v mezinárodním a interdisciplinárním kontextu. Scriptorium, Praha 2008.
David Václavík: 2007. „Český ateismus ve dvacátém století. K vývoji a institucionalizaci v letech 1948–1989.“ Soudobé dějiny 14, 2007, 2–3: 471–487.