Mesianismus

mesianismus – (z hebr. ha-mašíah, aramejského mešiha, pořečtěného na messias = pomazaný) – souhrnný název pro náb., polit. a soc. motivovanou víru v příchod spasitele či osvoboditele (mesiáše), nebo ve zvl. spasitelské poslání více lidí (např. celého národa). Termínem mesiáš byli titulováni starozákonní židovští králové, později vlivem židovských proroků bylo toto označení vyhrazeno pouze očekávanému „královskému“ spasiteli. V křesťanství byl mesiáš ztotožněn s Ježíšem Kristem a m. s vírou v jeho nový příchod k poslednímu soudu živých i mrtvých před stvořením nové země a nového nebe (viz eschatologie), příp. za účelem dovršení jeho vlády nad zemí (viz chiliasmus). M. se rozšířil zvl. v celé řadě náb. sekt a za mesiáše se vydávalo už mnoho lidí. Tento soc. úkaz je do značné míry projevem soc. nestability, podněcuje i sociální hnutí. Je součástí i některých nenáb. ideologií – roli mesiáše hraje rasa, spol. třída nebo skupina (viz též náboženství světské). V širším smyslu jde o očekávání záchrany, vysvobození, spásy od někoho „vyvoleného“, komu je uloženo „dějinné poslání“. Psych. potřeba nutká k hledání surogátů za naději odůvodněnou, proto m. vyvstává v historii periodicky a jeden nahrazuje druhý, přičemž jejich charakter může být velmi různý. M. může přerůst v individ. i masový fanatismus, může být také prostředkem soc. manipulace.

messianism messianisme Messianismus messianismo

Literatura: Dexinger, F.: Die Entureklung des jüdisch-christlichen Messianismus. Bitel und Liturgie, 47, 1974; Schmidt, W. H.: Alttestament licher Glaube in deiner Geschichte. 1976; Wächter, L.: Jüdisches und christliches Messias-Verstzüduis. In: Jüdischer und christlicher Glaube. 1975.

Ivan Holý