Personalismus: Porovnání verzí

Aktuální verze z 27. 2. 2018, 15:37

personalismus – (z lat. persona = pův. škraboška, maska, osoba) – vlivný teistický směr v současné filozofii, který vznikl v kontextu vývoje křesťanské teologie na konci 19. st. v USA a Rusku. Zakladateli am. p. jsou B. P. Browne a M. W. Calkins. P. navazuje na tradici protestantské teologie i na am. pragmatismus a jeho význ. představiteli jsou R. T. Flewelling, vůdčí osobnost tzv. kalifornské školy soustředěné kolem časopisu Personalist (který byl založen v r. 1920), a E. S. Brightman, vůdčí osobnost tzv. bostonské školy. Zakladatelem fr. p., který vzniká na půdě katolické teologie a je silně ovlivněn fr. existencialismem, je Ch. Renouvier. Hlavními představiteli fr. p. jsou J. Lacroix, J. Maritain a E. Mounier, zakladatel časopisu L'esprit (vychází od r. 1932). Za hlavní něm. a rus. personalisty jsou považováni W. Stern a N. V. Berďajev. P. lze vcelku charakterizovat jako teleologický a pluralistický směr, který je orientován proti monismu a panlogismu i proti pozitivismu a mechanicismu. Zákl. ontologickým a epistemologickým principem, sjednocujícím rozdílné směry v rámci p., je pojem osoby (persony), resp. osobnosti, jež znamená původně nejenom masku, úlohu a herce, ale i lidskou důstojnost. Tento význam byl zesílen v křesťanské teologické tradici, kde má blízký vztah k pojmu „podstata“. V tomto smyslu je v p. osoba interpretována jako duchovní podstata člověka, nejvyšší hodnota a zdroj všech hodnot. Svět se skládá z plurality osob a je projevem tvořivé podstaty Boha jako nejvyšší osoby.

personalism personnalisme Personalismus personalismo

Literatura: Knudson, A. S.: The Philosophy of Personalism. Boston 1949; Mounier, E.: Le personnalisme. Paris 1971.

Josef Velek

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-<span id="entry">personalismus</span> – (z lat. persona = pův. škraboška, maska, osoba) – vlivný teistický směr v současné filozofii, který vznikl v kontextu vývoje křesťanské teologie na konci 19. st. v USA a Rusku. Zakladateli am. ''p.'' jsou ''B. P. Browne'' a ''M. W. Calkins''. ''P.'' navazuje na tradici protestantské teologie i na am. [[pragmatismus]] a jeho význ. představiteli jsou ''R. T. Flewelling'', vůdčí osobnost tzv. kalifornské školy soustředěné kolem časopisu ''Personalist'' (který byl založen v r. 1920), a ''E. S. Brightman'', vůdčí osobnost tzv. bostonské školy. Zakladatelem fr. ''p.'', který vzniká na půdě katolické teologie a je silně ovlivněn fr. [[existencialismus|existencialismem]], je ''Ch. Renouvier''. Hlavními představiteli fr. ''p.'' jsou ''J. Lacroix'', ''J. Maritain'' a ''E. Mounier'', zakladatel časopisu ''L'esprit'' (vychází od r. 1932). Za hlavní něm. a rus. personalisty jsou považováni ''W. Stern'' a ''N. V. Berďa''. ''P.'' lze vcelku charakterizovat jako teleologický a pluralistický směr, který je orientován proti monismu a panlogismu i proti pozitivismu a mechanicismu. Zákl. ontologickým a epistemologickým principem, sjednocujícím rozdílné směry v rámci ''p.'', je pojem ''osoby'' (''persony''), resp. [[osobnost|osobnosti]], jež znamená původně nejenom [[maska|masku]], úlohu a herce, ale i lidskou [[důstojnost]]. Tento význam byl zesílen v křesťanské teologické tradici, kde má blízký vztah k pojmu „podstata“. V tomto smyslu je v ''p.'' osoba interpretována jako duchovní podstata [[člověk|člověka]], nejvyšší hodnota a zdroj všech hodnot. Svět se skládá z plurality osob a je projevem tvořivé podstaty [[bůh|Boha]] jako nejvyšší osoby.
+<span id="entry">personalismus</span> – (z lat. persona = pův. škraboška, maska, osoba) – vlivný teistický směr v současné filozofii, který vznikl v kontextu vývoje křesťanské teologie na konci 19. st. v USA a Rusku. Zakladateli am. ''p.'' jsou ''B. P. Browne'' a ''M. W. Calkins''. ''P.'' navazuje na tradici protestantské teologie i na am. [[pragmatismus]] a jeho význ. představiteli jsou ''R. T. Flewelling'', vůdčí osobnost tzv. kalifornské školy soustředěné kolem časopisu ''Personalist'' (který byl založen v r. 1920), a ''E. S. Brightman'', vůdčí osobnost tzv. bostonské školy. Zakladatelem fr. ''p.'', který vzniká na půdě katolické teologie a je silně ovlivněn fr. [[existencialismus|existencialismem]], je ''Ch. Renouvier''. Hlavními představiteli fr. ''p.'' jsou ''J. Lacroix'', ''J. Maritain'' a ''E. Mounier'', zakladatel časopisu ''L'esprit'' (vychází od r. 1932). Za hlavní něm. a rus. personalisty jsou považováni ''W. Stern'' a ''N. V. Berďajev''. ''P.'' lze vcelku charakterizovat jako teleologický a pluralistický směr, který je orientován proti monismu a panlogismu i proti pozitivismu a mechanicismu. Zákl. ontologickým a epistemologickým principem, sjednocujícím rozdílné směry v rámci ''p.'', je pojem ''osoby'' (''persony''), resp. [[osobnost|osobnosti]], jež znamená původně nejenom [[maska|masku]], úlohu a herce, ale i lidskou [[důstojnost]]. Tento význam byl zesílen v křesťanské teologické tradici, kde má blízký vztah k pojmu „podstata“. V tomto smyslu je v ''p.'' osoba interpretována jako duchovní podstata [[člověk|člověka]], nejvyšší hodnota a zdroj všech hodnot. Svět se skládá z plurality osob a je projevem tvořivé podstaty [[bůh|Boha]] jako nejvyšší osoby.
 <div class="translations">
@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 <span class="section_title">Literatura:</span> ''Knudson, A. S.'': The Philosophy of Personalism. Boston 1949; ''Mounier, E.'': Le personnalisme. Paris 1971.
--- ''[[:Kategorie:Aut: Velek Josef|Josef Velek]]''<br />
+''[[:Kategorie:Aut: Velek Josef|Josef Velek]]''<br />
 [[Kategorie:Aut: Velek Josef]]
 [[Kategorie:Směry, školy, teorie a koncepce sociologického a sociálního myšlení]]
 [[Kategorie:VSgS]]