Substituce: Porovnání verzí
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
|||
| Řádek 8: | Řádek 8: | ||
</div> | </div> | ||
| − | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Balaštík, D.'': Substituční krádeže. ''Psychológia | + | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Balaštík, D.'': Substituční krádeže. ''Psychológia a psychopatológia dieťaťa'', 1988, č. 3; ''Laughlin, H. P.'': The Ego and its Defenses. New York 1970. |
''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br /> | ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br /> | ||
Aktuální verze z 7. 3. 2018, 10:41
substituce – (z lat. substitutio = záměna, náhrada, zastoupení) – v odborném psychol. smyslu jeden z tzv. obranných mechanismů, relativně autonomní proces, jímž (ego) redukuje úzkost a jiné negativní emoce (H. P. Laughlin, 1970). Zároveň je to chování, které je zaměřeno na náhradní cíle, protože dosažení původního cíle bylo blokováno. Substituční chování je reakcí na frustraci. V psychoanalýze se pojem substitučního chování v podstatě významově kryje s pojmem sublimace. E. R. Hilgard (1962) dělí s. na sublimaci a kompenzaci. U s. může jít i o činnost s odchylkou jejího instrumentálního smyslu (např. dítě se dopouští krádeží nikoli proto, aby se obohatilo, ale aby nevědomě trestalo své rodiče, vyvolalo pozornost a respekt skupiny apod.). V tomto smyslu souvisí s. často s neurózami, u dětí s různými poruchami chování a je obvykle vyvolávána masívními citovými deprivacemi.
substitution substitution Substitution sostituzione
Literatura: Balaštík, D.: Substituční krádeže. Psychológia a psychopatológia dieťaťa, 1988, č. 3; Laughlin, H. P.: The Ego and its Defenses. New York 1970.