„šedá zóna“

„šedá zóna“ – s-gický koncept čes. socioložky Jiřiny Šiklové, který vyjadřuje specif. rys rozvrstvení čsl.společnosti v období od r. 1968 do r. 1989 a který vychází z analýzy disentu i ostatních, zejm. kvalifikovanějších soc. vrstev. Šiklová se domnívá, že tradiční pojmy politologické analýzy, jako pravice, střed a levice, jsou na toto období nepoužitelné, a nabízí dvoudimenzionální model polit. rozvrstvení populace. První dimenzí je dělení na část polit. aktivní a část nepolitickou, převážně konzumně orientovanou, „mlčenlivou většinu“. Druhou zákl. dimenzí je rozlišení 3 skupin polit. myslících a aktivních osob. První skupinu tvoří představitelé establishementu, straničtí a vládní činitelé, příslušníci stranické a státní byrokracie, ředitelé podniků a soudci a další. Druhou, svým způsobem protikladnou tvoří disidenti, skupina osob, která se v průběhu let jasně definovala jako opozice. Shodným rysem obou skupin je, že nemají možnost změnit své postavení, ustoupit či přestoupit. Mezi těmito dvěma skupinami se rozprostírá š.z., tvořená osobami, které se pozvolna polit. vyhraňují, ale nemají vlastní program, vyznání, specif. cíle. Příslušníci š.z. často považují za svojí referenční skupinu disidentskou opozici, ale formálně jsou začleněni do stávajících struktur, i když v nich nezaujímají význ. pozice. Názorová a polit. pluralita v období normalizace se rozvíjela minimálně a š.z. nevytvořila vlastní filozofie, rozvíjela ty, které se rozvíjely v establishmentu nebo v disentu. S rozpadem kom. systému se počet lidí náležejících do š.z. rozšiřuje na úkor lidí z establishmentu, postupně se š.z. objevuje ve všech soc. skupinách. J. Šiklová předpovídala, že proběhne boj mezi establishmentem a opozicí o š.z. Charakteristickým rysem lidí řazených do š.z. bylo, že neinklinovali ke konfrontaci s režimem, že s ním sice váhavě, ale přece spolupracovali a za svoji relativní konformitu přijímali určité výhody. Z této pozice ovšem vyplývaly jisté zkušenosti s fungováním systému a znalosti o něm. Když k tomu připojíme to, že příslušníky š.z. jsou převážně kvalifikovaní, odborně erudovaní lidé, lze dospět k závěru, že jsou předurčeni k tomu, aby s uvolňováním nomenklaturního systému přebírali na sebe vedení společnosti. Org. zkušenosti i odborná kompetence vytvořila z š.z. konkurenční skupinu pro disidenty, z nichž většina byla v tomto smyslu méně kvalifikovaná. Ovšem disidenti, vzhledem k tomu, že ideálům, z nichž se disidenství zrodilo, obětovali často nejen své soc. postavení, ale i mnohem více, pociťují morální nadhled nad lidmi z š.z. V dodatku ke své teorii š.z. z ledna 1990 definuje J. Šiklová období po listopadu 1989 jako těžké období pro disidenty. Jejich úkolem má být lidi ze š.z. ocenit a ne jim opakovaně předkládat jejich minulost. Porevol. období bývá obdobím vyřizováním účtů, přičemž část společnosti nepřistupuje k nápravě křivd opravdově. Soc. vzestup mnoha lidí z š.z. občany mate a znechucuje. Koncept š.z. je originálním, i když diskutovaným příspěvkem k s-gickým teoriím strukturace a restrukturace čes. společnosti v období tzv. normalizace i po jeho skončení. Přispívá k poznání duchovní i soc. atmosféry doby.

„grey zone“ „zone grise“ „Graue Zone“ „zona grigia“

Literatura: Šiklová, J.: The „Gray Zone“ and the Future of Dissent in Czechoslovakia; Social Research, 57, 1990, č. 2.

Jiří Linhart