Teorie společnosti konspirační

teorie společnosti konspirační – teorie vysvětlující všechno, co se děje, a zejm. to, co lidi rozlaďuje a činí nespokojenými, vědomou a tajenou činností mocných individuí nebo skupin. K. R. Popper řadí t.s.k. k tzv. naivním teoriím vedle kolektivistické představy, že spol. život a vývoj lze vysvětlit v pojmech, které označují lidské kolektivity (např. middle class je podle Poppera jen pouhý ideální, nikoliv empir. objekt, jímž tedy nelze nic vysvětlit). T.s.k. má 2 zákl. formy – partikulární, která reaguje jen na určitý konkrétní, aktuální dobový stav, a globální, která se vztahuje na celé dějiny. Jako každá vlivná koncepce je i t.s.k. založena na dvou vcelku racionálních a nezpochybnitelných předpokladech, že totiž: 1. členové téže skupiny, třídy nebo etnika pravděpodobně sdílejí podobné či totožné postoje a mají podobné či totožné ekon. a polit. zájmy, a proto budou mít tendenci k tomu, aby se také podobně chovali, zejm. však k tomu, aby se vzájemně podporovali v situacích, kdy jsou v menšině, v ohrožení apod.; 2. část lidských aktivit s velkým spol. dosahem se neděje veř., ale skrytě (nikoliv nutně nelegálně), a to i ve společnostech demokr. Na těchto, většinou implicitních premisách jsou založeny velmi diferencované t.s.k.. R. A. Dahl se v 60. l. zabýval rozborem některých am. t.s.k. a uvádí např. představy populacionistů a socialistů o rozhodující roli bankéřů z Wall Streetu v životě am. společnosti, představy konzervativců o zhoubné roli intelektuálů z vých. pobřeží, pravicových stran o podobné roli komunistů a naopak představ komunistů a levičáků o rozhodující roli vojensko-průmyslového komplexu atd. Pravděpodobně nejvlivnější t.s.k. je antisemitská teze o tajemném usilování Židů o moc, která je zformulována mj. ve známých Protokolech sionských mudrců. Ačkoliv bylo několikrát prokázáno, že jde o podvrh, který je kompilací dvou pramenů (zfabrikovanou na pokyn rus. tajné policie knězem Nilinem na počátku 20. st.) a který byl poprvé zmíněn v časopise Znamja v r. 1903, jsou Protokoly biblí každého organizovaného antisemitismu. Někteří historici uvádějí, že Protokoly se inspiroval nejen A. Hitler, ale i Lenin. Povahu t.s.k. měly rovněž stalinské teorie o růstu intenzity třídního boje v době přechodu k socialismu a s tím spojené hledání a především vytváření nepřítele nejprve mimo a potom i uvnitř bolševické strany. K t.s.k. nutno ovšem řadit i pokusy vysvětlovat všechny nezdary naší dnešní demokracie spiknutím starých struktur, agentů STB atd. Popper konstatuje, že sice není pravda, že v dějinách není žádných spiknutí a že se žádné utajené, zakonspirované aktivity nekonají, že jsou však daleko výjimečnější, než t.s.k. předpokládají, jejich dosah je podstatně omezenější, jsou zřídkakdy dlouhodobě úspěšné a především vedou k nezamýšleným důsledkům: spiknutí většinou dosáhne něčeho jiného, než samo původně chtělo. T.s.k. v přísně s-gickém smyslu ovšem nejsou teoriemi, ale konstrukcemi ideologů a politiků. Jejich často masový účinek a dlouhodobost působení je činí spol. nebezpečnými. Demokracii ohrožují tím, že přehlížejí reálné příčiny problémů, ignorují mnohost a složitost jejich příčin, živí xenofobii, z níž většinou vyrůstají, stavějí proti sobě občany a především zpochybňují hodnotu demokracie samotné: je-li všechno produktem spiknutí, pak je většinou spiknutím i sama demokracie. Ad absurdum je t.s.k. dovedena v představě, kterou lze označit za metateorii konspirace: kritika t.s.k. je prý prováděna proto, aby přesvědčila veřejnost o tom, že se žádná konspirace neděje, a aby tím zakryla reálnou konspiraci. Variací na motivy takové metateorie je román Umberta Eca Foucaultovo kyvadlo. T.s.k. je jednou z variant koncepce obětního beránka.

conspirative theories of society théories conspiratrices de la société Theorien der Konspirationsgesellschaft teoria cospirativa della società

Literatura: Popper, K. R.: Prediction and Prophecy in the Social Sciences. In: Gardiner, P., Theories of History. New York-London 1959; Potíže s Protokoly. S-Obzor, 1, 1992, č. 1.

Miloslav Petrusek