Konsensus sociální (MSgS): Porovnání verzí
(Přidána poslední věta Viz též heslo konsensus ve Velkém sociologickém slovníku (1996)) |
|||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | <span id="entry">konsensus sociální (MSgS)</span> doslova: sociální souhlas či soulad, je pojem, zavedený do sociologie Augustem Comtem. V jeho pojetí sociologie lze sociální jevy podrobit zkoumání jednak co do jejich existence, jednak co do jejich činnosti, takže se systém sociologie rozpadne na dvojí, vzájemně se doplňující úseky: v sociální statiku, která zkoumá existenční podmínky společnosti, a v sociální dynamiku, která zkoumá zákony jejího pohybu. Prvá se kryje s teorií řádu, druhá s teorií pokroku. Předmětem sociální statiky je studium vzájemných akcí a reakcí, nepřetržitě prováděných jednotlivými částmi sociálního systému. Toto pojetí, které nazírá na každý sociální jev nikoli jako na samostatný, nýbrž jako spjatý se všemi ostatními, dovádí k předpokladu sociálního konsensu, který je Comtovi nejen základním poznatkem sociální statiky, nýbrž ústředním pojmem pozitivní sociologie vůbec. Vypovídá se jím dvojí: jednak že všechny sociální prvky je možné považovat za solidární, za druhé, že jejich celek se ustavičně připíná k současnému stavu rozvoje lidstva, že tedy každá společnost tenduje k harmonickému vyrovnání všech svých složek. Právě tato harmonizující, solidarizující stránka Comtova pojetí sociálního konsensu je svrchovaně problematická, protože zakrývá faktický stav, představovaný trvalými napětími, která se odehrávají ve společnosti, i když platí, že jejich vyrovnání, případně vyrovnávání dovádí k různě stabilnímu či labilnímu stavu společenské rovnováhy, jejíž rozvrat se kryje s rozvratem celé společnosti. Proti tomu Comtův požadavek, nazírat na společnost jako na vzájemně propojený celek všech jejích složek, byl — zejména po metodické stránce — neobyčejně plodný. V tomto ohledu lze spatřovat v Comtovi pokus o strukturalistické pojetí sociologie, které je dnes pojetím převládajícím. | + | <span id="entry">konsensus sociální (MSgS)</span> doslova: sociální souhlas či soulad, je pojem, zavedený do sociologie Augustem Comtem. V jeho pojetí sociologie lze sociální jevy podrobit zkoumání jednak co do jejich existence, jednak co do jejich činnosti, takže se systém sociologie rozpadne na dvojí, vzájemně se doplňující úseky: v sociální statiku, která zkoumá existenční podmínky společnosti, a v sociální dynamiku, která zkoumá zákony jejího pohybu. Prvá se kryje s teorií řádu, druhá s teorií pokroku. Předmětem sociální statiky je studium vzájemných akcí a reakcí, nepřetržitě prováděných jednotlivými částmi sociálního systému. Toto pojetí, které nazírá na každý sociální jev nikoli jako na samostatný, nýbrž jako spjatý se všemi ostatními, dovádí k předpokladu sociálního konsensu, který je Comtovi nejen základním poznatkem sociální statiky, nýbrž ústředním pojmem pozitivní sociologie vůbec. Vypovídá se jím dvojí: jednak že všechny sociální prvky je možné považovat za solidární, za druhé, že jejich celek se ustavičně připíná k současnému stavu rozvoje lidstva, že tedy každá společnost tenduje k harmonickému vyrovnání všech svých složek. Právě tato harmonizující, solidarizující stránka Comtova pojetí sociálního konsensu je svrchovaně problematická, protože zakrývá faktický stav, představovaný trvalými napětími, která se odehrávají ve společnosti, i když platí, že jejich vyrovnání, případně vyrovnávání dovádí k různě stabilnímu či labilnímu stavu společenské rovnováhy, jejíž rozvrat se kryje s rozvratem celé společnosti. Proti tomu Comtův požadavek, nazírat na společnost jako na vzájemně propojený celek všech jejích složek, byl — zejména po metodické stránce — neobyčejně plodný. V tomto ohledu lze spatřovat v Comtovi pokus o strukturalistické pojetí sociologie, které je dnes pojetím převládajícím. |
<span class="section_title">Literatura:</span> <span class="creator">Fischer J. L.</span>, Saint-Simon a August Comte, Praha, 1926; | <span class="section_title">Literatura:</span> <span class="creator">Fischer J. L.</span>, Saint-Simon a August Comte, Praha, 1926; | ||
Řádek 5: | Řádek 5: | ||
''[[:Kategorie:Aut: Fischer Josef Ludvík|Josef Ludvík Fischer]]''<br /> | ''[[:Kategorie:Aut: Fischer Josef Ludvík|Josef Ludvík Fischer]]''<br /> | ||
[[Kategorie:Aut: Fischer Josef Ludvík]] | [[Kategorie:Aut: Fischer Josef Ludvík]] | ||
+ | ---- | ||
+ | <span class="see-also">Viz též heslo [[konsensus]] ve [[VSgS|Velkém sociologickém slovníku (1996)]]</span> | ||
[[Kategorie:MSgS]] | [[Kategorie:MSgS]] |
Aktuální verze z 10. 11. 2018, 19:18
konsensus sociální (MSgS) doslova: sociální souhlas či soulad, je pojem, zavedený do sociologie Augustem Comtem. V jeho pojetí sociologie lze sociální jevy podrobit zkoumání jednak co do jejich existence, jednak co do jejich činnosti, takže se systém sociologie rozpadne na dvojí, vzájemně se doplňující úseky: v sociální statiku, která zkoumá existenční podmínky společnosti, a v sociální dynamiku, která zkoumá zákony jejího pohybu. Prvá se kryje s teorií řádu, druhá s teorií pokroku. Předmětem sociální statiky je studium vzájemných akcí a reakcí, nepřetržitě prováděných jednotlivými částmi sociálního systému. Toto pojetí, které nazírá na každý sociální jev nikoli jako na samostatný, nýbrž jako spjatý se všemi ostatními, dovádí k předpokladu sociálního konsensu, který je Comtovi nejen základním poznatkem sociální statiky, nýbrž ústředním pojmem pozitivní sociologie vůbec. Vypovídá se jím dvojí: jednak že všechny sociální prvky je možné považovat za solidární, za druhé, že jejich celek se ustavičně připíná k současnému stavu rozvoje lidstva, že tedy každá společnost tenduje k harmonickému vyrovnání všech svých složek. Právě tato harmonizující, solidarizující stránka Comtova pojetí sociálního konsensu je svrchovaně problematická, protože zakrývá faktický stav, představovaný trvalými napětími, která se odehrávají ve společnosti, i když platí, že jejich vyrovnání, případně vyrovnávání dovádí k různě stabilnímu či labilnímu stavu společenské rovnováhy, jejíž rozvrat se kryje s rozvratem celé společnosti. Proti tomu Comtův požadavek, nazírat na společnost jako na vzájemně propojený celek všech jejích složek, byl — zejména po metodické stránce — neobyčejně plodný. V tomto ohledu lze spatřovat v Comtovi pokus o strukturalistické pojetí sociologie, které je dnes pojetím převládajícím.
Literatura: Fischer J. L., Saint-Simon a August Comte, Praha, 1926;
Viz též heslo konsensus ve Velkém sociologickém slovníku (1996)