Rodina (MSgS)

rodina (MSgS) je specifickou biosociální skupinou, která je na počátku vývoje lidské společnosti jejím základním sociálním prostředím a později ji provází jako její nezbytná podstatná součást, v níž se realizují některé jak společensky, tak osobně nutné činnosti a vztahy, které nemohou být přejaty jinými společenskými institucemi nebo organizacemi. Vzhledem k proměnlivosti forem rodiny, jež se liší v celé řadě podstatných znaků, je obtížné rodinu obecně charakterizovat. Zpravidla se její specifika spatřuje v tom, že jde o malou (primární, neformální, intimní apod.) skupinu, která je tvořena lidmi spojenými příbuzenskými (pokrevními, manželskými, popř. adoptivními) pouty a která plní určité funkce, z nichž se obvykle jako obecné uvádějí funkce reprodukční (plození dětí), funkce biologické ochrany členů rodiny, tvoření statusu jejích členů, socializace a sexuální kontrola (W. J. Goode). Typické je pro tuto skupinu intimní soužití převážně ve společné domácnosti. Její členové se řídí stálými vzory chování. Role jednotlivých členů jsou vymezeny nejen osobními a citovými vztahy mezi nimi, ale jsou formovány také zvnějšku širším sociokulturním systémem a stupněm jeho rozvoje. Rodina byla v historii vždy objektem institucionalizačních snah a opatření a nese rysy silné formalizace.

Z funkcí tohoto společenského jevu lze vysvětlit, proč je problém rodiny předmětem nejen praktického zájmu každého člověka a institucionalizačních tendencí, ale proč tvoří podstatnou součást každého pokusu o teorii společnosti či utopických koncepcí ideálních společností a proč je často i jejich východiskem. Zároveň však, tak jako se nekonstituovala specifická společenská věda dříve než v 19. století, tak také problém rodiny není specifickou vědeckou disciplínou a vlastní sociologie rodiny vzniká prakticky až na přelomu tohoto století.

Přitom se při zkoumání rodiny projevují dvě spolu spjaté tendence: na jedné straně je to výrazná antropologická orientace na vývojové koncepce společnosti, v nichž rodina je kritickým bodem polemik té doby, na druhé straně je to krize dosavadní, především patriarchální formy monogamické rodiny a destruktivní tlak rozvíjejícího se průmyslu, které vyvolávají diagnostické výzkumy o rodině a vytvářejí základ pro institucionalizaci této disciplíny. Specifičnost těchto aspektů problému se později stala i určitým základem diferencí ve vývoji základních směrů teorie rodiny — marxistické a buržoazní.

Marxistická teorie rodiny velice organicky spojovala historicko-antropologický a diagnostický moment jako dva aspekty konzistentní teorie společnosti. (Viz Marxovy a Engelsovy práce, hlavně Postavení dělnické třídy v Anglii, Německá ideologie, Kapitál a Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu.) Později byly však mnohými marxisty akceptovány vedle momentu historického vývoje rodiny a kritiky buržoazní rodiny, také utopismem poznamenané projekce budoucí komunistické společnosti, které byly konečně přeneseny i na vznikající socialistické společnosti. O utopických rysech přístupu k problému rodiny svědčí zejména diskuse o volné lásce, které na půdě komunistického hnutí proběhly. Velice intenzívně na vývoj marxistické teorie rodiny rovněž působilo revidující dogmatizování obecné teorie Stalinem, který kritizoval z pozic jednostranného ekonomismu Engelsův — a lze říci — i Marxův názor, že „...v dějinách je koneckonců rozhodujícím momentem produkce a reprodukce bezprostředního života“ (Engels).

Nemarxistická teorie rodiny, podnícená v 19. století rovněž velkými antropologickými objevy a teoriemi, se orientovala na problém vzniku a vývoje rodiny, jednak jako na problém, jednak jako na oblast, v níž bylo možné kritizovat marxismus, jmenovitě Engelsovu koncepci, opírající se o Morganovy výzkumy. S rozvojem nových metod výzkumu se později spor přesouvá do oblasti etnografických srovnávacích výzkumů (G. P. Murdock, B. Malinowski aj.). V současné době lze pozorovat výrazný odklon od těchto diskusí mezi buržoazními sociology, protože historická fakta ani srovnávání existujících společností nepřinášejí dostatek jednoznačných důkazů (W. J. Goode).

V nemarxistické sociologii byla však později velká pozornost na rozdíl od marxismu věnována především empirickým výzkumům, v nichž problematika rodiny zaujímala jedno z nejvýznamnějších míst. Rozsáhlé výzkumy na tomto poli přinesly velké množství materiálu, který často měnil dosavadní rozšířené představy o chování, vzorech, normách i hodnotách člověka v rodině, o vlivu rodiny na společenskou mobilitu, stabilitu tříd apod. (např. Kinseyovy výzkumy sexuálního života muže a ženy apod.). Tyto výzkumy umožnily empiricky orientovaným sociologům rozvinout celou řadu technik a metodologických postupů i přesněji definovat některé pojmy. Nebyly však schopny nahradit teoretickou analýzu rodiny jako části společenského systému a jeho struktury.

Základ moderního teoretického pojetí rodiny bývá spatřován v E. Durkheimovi, který chápal rodinu především jako společenskou instituci. Od něho také pochází dnes velmi rozšířený pojem conjugale famille (conjugal family, manželská rodina), který se používá nejčastěji vedle pojmu nukleární rodina. Významnou úlohu především v orientaci empirických výzkumů sehrála teorie malých skupin (Ch. H. Cooley), teorie sociálního pole (K. Lewin) a sociometrie (J. L. Moreno). V posledních několika desetiletích lze opět po silné empirické vlně, jmenovitě v americké sociologii, pozorovat renesanci teoretického přístupu k rodině, avšak tento zájem o teorii rodiny opět nevychází bezprostředně z oblasti výzkumů rodiny, ale především ze snahy o analýzu sociálního systému a jeho struktury, obecné teorie skupin a vztahu systému osobnosti k sociálnímu systému (T. Parsons, R. Bales aj.). Z tohoto hlediska systémové analýzy se jedním z centrálních pojmů sociologie stal problém socializace individua v rodině jako procesu učení se rolím. Poměrně statický pohled strukturálně funkcionální analýzy je v poslední době doplňován snahou o analýzu sociálních změn v rodině a jejích vzorů. Tento zájem je podnícen intenzívním rozvojem industrializace ve všech zemích světa s nejrůznějšími formami rodiny, které se pod jeho vlivem podstatně mění a ukazují tendenci k manželské rodině západního typu (W. J. Goode).

V současné době lze pozorovat v oblasti teorie i výzkumu rodiny obdobné tendence i v marxistické sociologii, která však předem musela překonat dlouhé období nezájmu o problém rodiny a převládající normativně moralizující přístup k němu. Dnes se rozvíjí celá řada sociologických výzkumů současné rodiny a jejích trendů v socialistických zemích a projevuje se snaha po vytvoření marxistické teorie rodiny, která by dokázala vymezit její specifické vztahy ke společnosti vůbec, ke struktuře socialistické společnosti zvláště a vytvořit předpoklady pro analýzu rodiny jako specifické malé skupiny a tak rozpracovat jednu z klíčových otázek obecné marxistické sociologie.

Relativně trvalá a v historickém vývoji méně proměnlivá oblast činností a potřeb, jež tvoří rámec sociální specifiky a přírodní určenosti rodiny, je oblast reprodukčních činností a potřeb. Z přirozeného charakteru reprodukce lidí vyplývají některé základní významné znaky struktury rodinného života člověka a dá se jím podstatně vysvětlit také specifický vývoj rodiny i přetrvávání jejích základních forem v průběhu celé historie lidstva. Jde zároveň o funkci, která existovala ve všech známých civilizacích jako jedna z jejich podstatných determinant. Její působnost bezprostředně ovlivňovala i ovlivňuje téměř každého jednotlivce společnosti.

V dosud známé nejpřirozenější a nejstarší formě soužití individuí, jejíž struktura je tvořena historicky ztvárněnou lidskou modifikací biologických vlastností jejích členů a jejich funkcí, je základ rozvoje člověka a lidských vztahů vůbec. Proto je i rodina elementárním funkčním prvkem každé společnosti. Sama vzniká jako zkulturnění a zlidštění biologicky determinovaných vztahů obou pohlaví a zároveň se v ní kulturotvorný proces práce v rámci dělby činností mezi pohlavími rodí. I když se z ní práce později vydělila, rodina sama zůstala prostředím rozvoje kultury a člověka vůbec a je mezi sociálními útvary ojedinělým komplexním jevem, jehož zkoumání může přispět k objasnění nejobecnějších vztahů společenské makrostruktury.

Bohatá historie vývoje rodinných forem je podnětná pro analýzu současných vývojových tendencí rodiny v celosvětovém měřítku, kdy vedle mnohosti dosud existujících historicky vzniklých forem rodiny působí stále intenzívněji integrační procesy ve formách i obsahu činností ostatních institucí, které jsou podmíněny industrializačními procesy. Vzniká tak otázka, zda vývoj směřuje v oblasti rodiny k udržení rozmanitosti dosavadních forem nebo naopak k univerzalizaci takové formy rodiny, která je běžná v tradičních průmyslových zemích Evropy a Ameriky. Většina současných výzkumů ukazuje, že přes silnou rezistenci tradičních vzorů a chování v rodině vůči změnám zvnějšku, postupně ve všech zemích začíná převládat forma rodiny tradičních průmyslových zemí, která bývá označována jako manželská, synkretická, nukleární, egalitární, partnerská, demokratická, konzumní apod., že v některých zemích, jež teprve přejímají tento typ rodiny, charakteristický pro vyspělé země s tradicemi evropské kultury, může být jeho dosažení pro jednotlivce spojováno s vyšším společenským statusem a že v některých případech tyto země přejímají vzory chování typu manželské rodiny rychleji, než probíhá proces industrializace. Také pro moderní rodinu je základním zákonem chování incest tabu, který nedovoluje členům jedné nukleární rodiny volit partnera ve vlastním okruhu, ale naopak přikazuje volit za hranicemi nukleární rodiny, v niž byli tito jedinci vychováni.

Proto téměř každý člověk náleží během svého života k dvěma nukleárním rodinám: rodině orientace (rodině výchozí, rodině původu — family of orientation) a rodině, kterou sám zakládá (rodině reprodukce, plození — family of procreation). Proto také každá nukleární rodina obsahuje dva základní vztahy: pokrevní a manželské. Vztahy mezi rodiči a jejich dětmi jsou v literatuře označovány jako vztahy filiace a vztahy mezi individuem a skupinou založenou manželstvím jsou označovány jako vztahy afinity.

Jaké jsou základní vlastnosti této formy rodiny a proč právě tento typ koneckonců nejlépe odpovídá potřebám industriálních společností?

Manželská rodina jako typ se především vyznačuje ve srovnání s ostatními malým počtem členů: je tvořena manželskou dvojicí a jejich dětmi. Existenční zdroje rodiny jsou především v zaměstnaneckých rolích, v nichž se od každého očekává zejména výkon nezávisle na ostatních osobních vazbách. Z vícegenerační rodiny se tak stává nejvýše rodina dvou generací: rodičů a dětí. Tento proces je provázen ztrátou mocenských pozic a prostředků sankce rodičů vůči dospělým dětem mimo jejich přirozená citová pouta. Tím se také osvobozuje výběr partnerů manželství a rozhodování uvnitř rodiny od nadvlády starší generace, která navíc stále častěji žije v jiném místě než nová manželská rodina. Avšak i přes tyto tendence, z nichž se usuzovalo na definitivní rozpad širší rodiny, výzkumy rodin ukázaly, že příbuzenské vztahy zůstávají i nadále velice silné a za určitých okolností nabývají zvláště intenzivních forem.

Uvnitř manželské rodiny se mění role pohlaví, především role ženy, která získává výrazně nezávislejší postavení na mužovi tím, že je zaměstnána nebo má aspoň tuto možnost. Avšak změna role ženy spolu s orientací rodiny na spotřebu vede k výraznému poklesu počtu dětí v rodině a k časnějšímu přenášení části socializační funkce na jiné instituce (jesle atd.).

Ekonomická demokratizace pohlaví se odráží i v demokratizaci vnitřního života rodiny, ve ztrátě výlučné mocenské pozice muže v rodině, v uvolnění dominance rodičů vzhledem k dětem a ve větší svobodě pro uplatnění zájmů každého člena rodiny. Proto se také stále větší důraz klade na soužití, podobnost či spíše komplementárnost zájmů a potřeb členů rodiny jako základních pojítek rodiny. Proto také láska přestává být deviantní formou chování a rodina jako naplnění individuální pohlavní lásky i lásky mezi rodiči a dětmi se stává stále výrazněji významnou obecně uznávanou společenskou hodnotou. S těmito procesy je však úzce spjat vzrůstající počet rozvodů jako institucionalizovaná forma řešení nepřekonatelných konfliktů v jednotlivých rodinách, v němž byl neoprávněně některými autory spatřován symptom krize tohoto typu rodiny.

Uvedené znaky a tendence ve vývoji manželské rodiny ve svém celku svědčí o výrazném humanizování lidských vztahů v této skupině, o výrazném uvolnění dosavadních „nepřirozených“ pout, avšak rozhodně neznamenají, že by tento typ nebyl rovněž konfliktním, neurotizujícím; dokonce lze o něm říci, že v sobě nese některé znaky paradoxních jevů. Předně situace rodiny — a s ní některé její rysy — se mění podstatně rychleji než některé dosavadní vzory a očekávané chování a hodnotové orientace v této oblasti. Dále zdroje konfliktů působí mj. omezená možnost plně realizovat některé potřeby a role v rodině vzhledem k nutnosti realizovat další role a potřeby vůči jiným skupinám a institucím (např. rodinná role a zaměstnanecká role apod.); omezená možnost realizace některých potřeb a činností rodiny vzhledem ke schopnostem jiných institucí je uspokojovat (byty, sociální zařízení, volný čas apod.); určité vakuum plnění některých funkcí, které rodina přestává plnit a jiné instituce je dosud plnit nemohou v dostatečné míře (např. péče o přestárlé, péče o děti předškolního věku apod.); tlak některých institucí na rodinu, aby plnila takové úkoly, které se vymykají jejím reálným možnostem (např. požadavek většího počtu dětí v rodině); některé vnitřní rozpory socializace dítěte v rodině vzhledem k jeho budoucí roli dospělého člověka (např. konflikt mezi vztahem k rodičům a vlastní rodině apod.); změny životních situací, jež lidé v rodině i mimo ni prožívají a na něž reagují jinak, než očekává jejich partner vzhledem ke svým předchozím představám (tento konflikt má své zdroje již ve způsobu výběru partnera, který je silně poznamenán autoidealizací i idealizací partnera, vyplývající ze vzorů romantické lásky a potřeby lásky, která omezuje schopnost kritiky).

Dalšími momenty, které umocňují konflikty uvnitř rodiny, je postavení rodiny v systému hodnot vzhledem k ostatním skupinám společnosti. Lidé se ve společnosti, v níž vzrůstá anonymita a téměř vše se stává konzumem, orientují především na uspokojení statusu v rodině, jejíž možnosti však těmto požadavkům nemohou vzhledem k jejím vnitřním omezením stačit. Rodina současně zůstává silně formalizovanou institucí a kontrolní skupinou vzhledem k chování a potřebám jejích členů.

Literatura: Bánhegyi F., Sociológia súčasnej rodiny, Bratislava, 1967; Bláha I. A., Dnešní krize rodinného života, Brno, 1933; Engels B., Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu, Marx K., Engels B., Vybrané spisy, Praha, 1958; Farber B., ed., Kinship and Family Organization, John Willey and Sons, New York, 1966; Fišerová V., Poznámky k teorii rodiny, v: Engels B., Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu, Praha, 1967; Goode W. J., World Revolution and Family Patterns, Glencoe, The Free Press, 1963; Goode W. J., The Family, Prentice-Hall, New Jersey, 1964; Charčev A. G., Brak i semja v SSSR, Mysl, Moskva, 1964; Christensen H. T., ed., Handbook of Marriage and the Family, Rand McNally and Company, Chicago, 1964; Jacobson P., American Marriage and Divorce, Rinehart, New York, 1959; König R., Materialien zur Soziologie der Familie, 1946; Łobodzinska B., Manowce małżeństwa i rodziny, Warszawa, 1963; Machotka O., K sociologii rodiny, Praha, 1932; Marušiak M., Súčasné problémy rodiny a manželstva, Bratislava, 1962; McKinley D. G., Social Class and Family Life, The Free Press, Collier-Macmillan, 1966; Murdock G. P., Social Structure, Macmillan, New York, 1949; Neumann S. K., Monogamie, Girgal, Praha, 1932; Parsons T., Family, Socialization, and Interaction Process, Glencoe, The Free Press, 1955; Schelsky H., Wandlungen der deutschen Familie in der Gegenwart, Stuttgart, 1955; Stephens W. N., The Family in Cross-cultural Perspective, Rinehart, Holt and Winston, 1963; Winch R. F., The Modern Family, Holt, Rinehart and Winston, 1965; Winch R. F., Mate Selection, Harper, New York, 1958; Winch R. F., McGinnis, Barringer H. R., eds., Selected Studies in Marriage and the Family, Holt, Rinehart and Winston, New York, 1962; Zelditch M. jr., Family, Marriage and Kinship, v: Faris R. E. L., Handbook of Modern Sociology, Rand McNally and Company, Chicago, 1964.

Vlasta Fišerová

---

Viz též heslo rodina ve Velkém sociologickém slovníku (1996)