Fořt Josef

Fořt Josef

25. prosince 1850 v Klech (okr. Mělník)
11. května 1929 v rychlíku mezi Karlsruhe a Kehl am Rein (Německo)

Po gymnaziálních studiích v Praze vystudoval právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity (JUDr.; viz Karlova univerzita v Praze). V letech 1873–74 vydával ekonomický časopis Heslo, pak v roce 1878 bojoval v Bosně a po návratu se stal redaktorem Národních listů (do roku 1884). Následně pracoval jako koncipient pražské obchodní komory, účastnil se založení umělecko-průmyslového muzea (1885) a uspořádání zemské jubilejní výstavy (1891; také editor výstavního katalogu). V roce 1891 byl jmenován sekretářem pražské obchodní komory a roku 1893 se stal jejím poslancem na říšské radě ve Vídni. Publikoval v denním tisku a v Athenaeu. Roku 1895 byl zvolen poslancem českého zemského sněmu za mladočeskou stranu a 1897 rovněž poslancem říšské rady (v roce 1911 již nekandidoval). V roce 1905 byl jmenován vedoucím odboru na ministerstvu železnic, 1906–07 byl ministrem obchodu ve vládě M. W. von Becka, roku 1917 byl jmenován členem panské sněmovny. Jako státní úředník se věnoval především dopravní infrastruktuře (budování místních drah, regulace vodních toků). Po první světové válce již nevstoupil do veřejného života, byl však předsedou Poradního sboru pro otázky hospodářské. Od roku 1919 do své smrti byl předsedou České národohospodářské společnosti.

Záblesky sociologických úvah lze nalézt ve Fořtově politickém programu Ven z přítmí (1905), kde analyzoval postavení českého národa v rámci rakousko-uherské monarchie a navrhoval cesty k jeho posílení. Publicistice na hranici společenských věd, především ekonomie a sociologie, se začal soustavněji věnovat teprve po svém odchodu z aktivní politiky (1911) a zejména v období po první světové válce; z této doby pochází řada drobných tisků Fořtových přednášek. Jeho hlavním sociologickým spisem je dílo Náčrt vědy společenské na podkladě přírodopisném (1928), v němž horuje za „přírodovědecký základ“ sociologického poznání, avšak odmítá jak mechanicismus, tak organistismus (uznával také intelektuální a psychologické pohnutky sociálního jednání). Dospěl k přesvědčení, že společenské dění je determinováno třemi základními zákonitostmi: zákonem hladu, zákonem lásky a zákonem touhy po bezpečnosti a pohodlí, které odpovídají třem skupinám instinktů: energii alfa, která směřuje k zabezpečení života a rozvoji kultury, energii beta, jež zajišťuje reprodukci, a energii gama, která vede ke vzniku státu jakožto nejvýznamnějšího sociálního útvaru. Tyto přírodní/přirozené instinkty ovšem ve společnosti působí teprve v socializované a spiritualizované podobě.

Knihy: Ven z přítmí: Českých snah pohnutky, cíle a cesty (F. Šimáček, Praha 1905); O sociologických kořenech kapitálu, zvlášť peněžního (ČNS, Praha 1926); Náčrt vědy společenské na podkladě přírodopisném: Rozbor vztah mezi hospodářstvím, mravností a politikou (ČNS, Praha 1928).

Literatura: Ivan Žmavc: Rozprava o díle JUDra Josefa Fořta: Náčrt vědy společenské na podkladě přírodopisném (Česká společnost národohospodářská, Praha 1929).

Zdeněk R. Nešpor

---

Josef Fořt je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.