Filozofie sociální

filozofie sociální – pojem označující hraniční oblasti mezi obecnou sociologickou teorií, filozofií dějin a etikou jako teorií mravního jednání. Používá se proto v několika významech. 1. Především ve filozofii samé je protikladem k tzv. filozofii přírody, rozšířené zejm. v 19. st. Představuje systematizaci těch sfér skutečnosti, které jsou tak či onak určovány vědomím (resp. „duchem“), jako např. stát, společnost, dějiny, mravnost, kulturu atd. 2. Název fil. systému či teor. – vědní hierarchizace či klasifikace všech disciplín, jejichž předmětem nebo výraznou komponentou je společnost (filozofie práva, filozofie státu, filozofie dějin, filozofie kultury, filozofie umění, estetika atd.). 3. Označují se tak s-gické směry, které jsou charakteristické svou orientací na všechny hodnotící nebo i hermeneutické přístupy, anebo pro „předempiristickou“, s filozofií dějin spojenou fází vývoje s-gie. 4. Nazývají se tak všechny pokusy dnešní s-gie o jinou, alternativní tematizaci problematiky člověka jako tvůrce a produktu společnosti, přičemž zde většinou velice zřetelně vystupuje snaha o nalezení filozoficko-teoretického základu a možnosti kritického postoje k dané sociální realitě. Možnost kritiky je pak viděna jako předpoklad reforem nebo přímo změny stávající společnosti, přičemž tento základ sám je většinou identický s určitým filozofickým pojetím dějin nebo s ideologizující konstrukcí budoucnosti.

social philosophy philosophie sociale Sozial-philosophie filosofia sociale

Literatura: Freyer, H.: Theorie des gegenwärtigen Zeitalters. 1955; Holzbachová, I. ed.: Sociální filozofie. (Antologie textů.) Brno 1993; Horkheimer, M.: Die gegenwärtige Lage der Sozialphilosophie. 1931; Vierkandt, A.: Hauptprobleme der philosophischen Soziologie. 1949; Schulze, W.: Soziologie und Geschichtswissenschaft. 1974.

Miloš Havelka