Intelektuál

intelektuál – (z lat. intellego = chápu, rozumím; původně interlego = čtu mezi řádky, vybírám; popř. intuslego = čtu dovnitř, pronikám k jádru věci) – v běžném pojetí obvykle ten, kdo dokáže kriticky analyzovat spol. problémy, kdo nezávisle a svobodně reflektuje soc. realitu a konfrontuje ji s univerzálně platnými ideály a hodnotami, kdo se angažuje ve jménu humanitních cílů. Označení i. vzniklo v období Dreyfusovy aféry a bylo přisouzeno těm spisovatelům a novinářům, kteří vystoupili s rozborem a kritikou spol. poměrů. Tím získal pojem i. značný morální a polit. akcent. Vymezení není přesné, kategorie je značně zatížena etizujícím a politizujícím hodnocením, postupem času nabyla různých významových odstínů, pozitivních i negativních, a s-gicky se s ní obtížně pracuje. J. Szczepański hovoří o mytologizaci intelektuálů, na kterou reaguje soudobý postmodernismus. J. F. Lyotard napadá představu, že i. jednají ve jménu univerzálního subjektu. Podle něho takovýto subjekt reálně neexistuje, čímž padá i výjimečné postavení i. jako jeho představitelů a mluvčích. Postmoderní autoři tím vlastně útočí na základy ideologie racionalismu, vneseného do evrop. myšlení osvícenstvím, které věřilo, že se rozšířením výchovy a vzdělání dosáhne občanských svobod, odstraní se partikularismus a zabrání se soc. krizím. Kritický přístup k i. a k inteligenci vůbec nesměřuje k popření jejich soc. důležitosti, ale snaží se o demytologizaci, odstranění mýtů a iluzí, které se často váží k poslání i. ve společnosti.

Kategorie i. je užší než kategorie inteligence, ale tyto pojmy se částečně překrývají. Za i. je považována většinou vysoce kvalifikovaná, tvůrčí část duševních pracovníků převážně humanitního zaměření (vědci, umělci, filozofové, spisovatelé), u nichž se předpokládá spekulativní způsob myšlení spojený s výše uvedenými vlastnostmi a aktivitami. Zpravidla se mezi i. nezařazuje ani tech., ani přírodověd. inteligence (jako inženýři, lékaři, většina úřednictva apod.), ale profese je jen orientačním vodítkem. I když je pojem i. vysvětlován různě, jde o poměrně jemné odlišení od pojmu inteligence, které veřejnost často nechápe, oba pojmy ztotožňuje s pojmem vzdělanec a chápe všechny jako synonyma. Často se úvahy o i. týkají jejich vztahu ke sféře decize a moci. Současná teorie kulturního kapitálu (A. W. Gouldner, P. F. Bourdieu) např. zdůvodňuje výsadní postavení i. v industriální společnosti jejich schopností disponovat kult. kapitálem a tak ovládat jiné příslušníky společnosti. Proto se ocitá v centru pozornosti etický problém spol. zodpovědnosti i. Někdy se o i. uvažuje jako o duchovní elitě. Někdy je pojem i. synonymizován s pojmem „levicový intelektuál“, protože kritika spol. systému byla většinou doménou této polit. orientace. Levicově orientované i. kritizovali J. A. Schumpeter, F. A. von Hayek, R. Aron aj. Za modelový typ levicového i. byl např. pokládán význ. am. lingvista N. Chomsky pro svou přemrštěnou kritiku am. polit. a ekon. systému. V čes. poměrech se někdy užívá označení i. ve vysloveně pejorativním smyslu jako označení člověka odtrženého od reality, nadměrně skeptického, nadřazeného nad ostatními a spol. neužitečného. „Intelektuálštinou“ se rozumí nadměrný individualismus a subjektivismus. Negativní i přehnaně pozitivní obsahy pojmu i. vycházejí z mimověd., ideol. vlivů. Proud negativních postojů k i. a k inteligenci vůbec se zahrnuje pod pojem antiintelektualismus.

intellectual intellectuel Intellektuelle intellettuale

Literatura: Aron, R.: L'opium des intellectuels. Paris 1955; Bělohradský, V.: Kapitalismus a občanské ctnosti. Praha 1992; Gouldner, A.: The Future of Intellectuals. New York 1979; Lyotard, J. F.: (1983) Grabmal der Intellektuellen. Graz 1985; Szczepański, J.: Mitologizacja intelektualistów. Studia socjologiczne, 1962, č. 3.

Dušan Lužný