Komplex ekologický

komplex ekologický – (z lat. complexus = svírající, obklopující, objímající) – heuristický makrostrukturální model, který předpokládá vzájemnou závislost 4 shluků proměnných: obyv., soc. organizace, prostředí a technologie. Myšlenka k.e. byla formulována v 60. l. především O. D. Duncanem a L. F. Schnorem. Ti jsou považováni za představitele novějších koncepcí sociální ekologie, navazujících spíše přímo na principy obecné ekologie než na tzv. klasickou, tj. chicagskou verzi soc. ekologie. Model k.e. není ani deterministický, ani uzavřený a může být inspirativní při vyhledávání a určování toho, jak uvedené shluky proměnných na sebe navzájem působí. Změna kterékoliv z nich působí na všechny ostatní. Přesné definice 4 dimenzí k.e. jeho autoři nepodali, ale lze je alespoň zčásti nahradit vyčíslením jednotlivých proměnných podle L. F. Schnorea: 1. obyvatelstvo: množství, tempo růstu, komponenty růstu (mezi jiným migrace), struktura (včetně struktury etnické); 2. organizace: hosp. základna (průmysl, obchod, univerzita), ekologická organizace (mezi jiným autonomie obcí uvnitř městských území, segregace), soc. rozvrstvení; 3. prostředí: topografie, fyzikální prostředí; 4. technologie: dopravní prostředky, zdroje energie pro průmysl, stavební hmoty, zásobování energií, kanalizace, orientace dopravních komunikací, spojové technologie. Model k.e. je explicitně makrostrukturální, tj. zabývá se globálními společnostmi, jak zdůrazňuje B. Hamm. Umožňuje popsat komplexně a přitom poměrně přesně stav rozvoje jednotlivých zemí. Lze jej však použít i pro výklad ekologické struktury a vývoje jednotlivých měst, čili pro mezo-úroveň. Podle L. F. Schnorea prostředí, technologie a obyv. v makrospol. významu působí na funkční organizaci činností jednotlivých měst, a ta pak působí dále na prostorové rozložení činností i obyv. čili na ekologickou strukturu města. V pojetí autorů konceptu k.e. je ekologická struktura chápána jako organizace funkcí, čili aktivit, které závisí na druhých aktivitách. I když byl k.e. konstruován s cílem umožnit operacionalizaci a stimulovat empir. výzkum, jeho aplikace byla minimální. Pokusy o ni učinil zejm. sám O. D. Duncan při analýze znečištění ovzduší v Los Angeles a jeho soc. podmínek i důsledků.

Nověji se pokoušeli v odvozené podobě aplikovat k.e. B. Hamm a J. Friedrichs. Model k.e. přes svou heuristickou intenci zůstal spíše teor. hypotézou. Někdy se poukazuje na podobnost tohoto modelu s marx. koncepcí vztahu mezi výrobními silami (v dikci k.e. jde o obyv., prostředí, technologii) a výrobními vztahy (tj. podle k.e. soc. organizací). Soc. organizace je v modelu k.e. považována za zákl. element. V centru zájmu k.e. stojí ty formy soc. sdružování a pravidel, které jsou základem přežití populací v prostředí, které je v podstatě z hlediska zdrojů omezené. J. P. Gibbs a W. T. Martin v úvaze, která je blízká konceptu k.e., hovoří v této souvislosti o „organizaci přežití“ (subsistence organization). Největším nedostatkem konceptu k.e., který se vyskytuje v klasických i neoklasických verzích soc. ekologie, je skutečnost, že ze svého analytického přístupu vylučuje působení hodnot, kultury, motivace a rozhodování (rozhodování jednotlivce je chápáno pouze jako důsledek strukturálních znaků společností), i když jak autoři k.e., tak Gibbs a Martin nevylučují vliv ideologií, hodnotových systémů, náboženství aj. na soc. organizaci, avšak soudí, že tyto jevy nemohou vysvětlit její existenci. Ne zcela jasné zůstávají vztahy mezi jednotlivými proměnnými k.e., zejm. vztahy a zprostředkování mezi fyzikálními a soc. jevy. Neřešené jsou rovněž vztahy mezi jednotlivými úrovněmi soc. reality – makro- a mikro- úrovní, zejm. vztahy mezi chováním jednotlivců a strukturou agregovaných soc. jevů. Teprve víceúrovňové analýzy, které zkoumají vztah mezi jednotlivými faktory, činnostmi a kontexty a které začaly být používané v sociologii města, umožňují lépe porozumět působení prostředí na jednotlivce a jejich činnosti. Původní pojetí k.e. nepřekonalo tudíž meze tradičního makrostrukturálního přístupu soc. ekologie, který je v současné době měněn pod vlivem teorií soc. struktury.

ecological complex complexe écologique ökologischer Komplex complesso ecologico

Literatura: Duncan, O. D.: From Social System to Ecosystem. In: Micklin, M. ed.: Population, Environment and Social Organization. Hindsdale 1973; Duncan, O. D.: Social Organization and Ecosystem. In: Faris, R. E. L. ed.: Handbook of Modern Sociology. Chicago 1964; Esser, H.: Sozial-ökologische Stadtforschung und Mehr-Ebenen-Analyse. In: KZfS, Sonderheft 29, Soziologische Stadtforschung, 1988; Friedrichs, J.: Stadtanalyse. Soziale und räumliche Organisation der Gesellschaft. Opladen 1981; Gibbs, J. P. – Martin, W. T.: Toward a Theoretical System of Human Ecology. In: Micklin, M. ed.: Population, Environment and Social Organization. Hinsdale 1973; Hamm, B.: Einführung in die Siedlungssoziologie. München 1982; Schnore, L. F.: On the Spatial Structure of Cities in the Two Americas. In: Hauser, P. M. – Schnore, L. F.: The Study of Urbanization. New York 1965.

Jiří Musil