Konformismus

konformismus – (z angl. conform, to z lat. conformis = shodný podobou) – způsob jednání, usilujícího kult. předepsaným způsobem o dosažení kult. legitimních cílů. Toto vymezení pocházející od R. K. Mertona naznačuje ambivalentnost konformního jednání (konformity). Bez jistého stupně k. by nebylo možno zajistit respektování spol. platných hodnot a norem. V tomto smyslu je určitá míra k. nezbytným předpokladem existence sociálního řádu. Přesáhne-li však k. jistý stupeň, stává se soc. problémem. Striktně konformní jednání neumožňuje jednajícím odstup od jejich rolí, zbavuje je osobní zodpovědnosti, blokuje možnosti inovativního jednání, zvýhodňuje průměrnost. Výraznou kritiku k. v tomto ohledu obsahuje např. Riesmanův typ vnějšně řízeného člověka. Nadměrný k. stojí v centru pozornosti kritiků masové společnosti. Jeho specif. případem je hyperkonformní jednání byrokratických úředníků, pro něž se stává formální dodržování předepsaných norem cílem samo o sobě bez ohledu na jejich obsah a určení. Zde přechází k. až do roviny rituálního jednání. Studium k. tvoří přirozenou část analýz mechanismů sociální kontroly, studia módy, zvyků, obyčejů, analýz přejímání soc. rolí atd.

conformity conformisme Konformismus conformismo

Literatura: Walker, E. L. – Heyns, R. W.: An Anatomy for Conformity. London 1962.

Jan Keller