Paralingvistika

paralingvistika – (z řec. para- = vedle, spolu, mimo; lat. lingua = jazyk, řeč) – obor, který studuje jazykový projev, resp. řeč z jiných hledisek než lingvistika (resp. jednotlivé lingvistické obory). P. se zabývá: 1. intenzitou hlasového projevu (především tím, zda se mluví příliš tiše nebo příliš hlasitě); 2. výškou hlasu (zda se hovoří sopránem nebo altem, tenorem či basem); 3. rychlostí řeči (měřeno počtem vyslovených slov za minutu); 4. objemem řeči (měřeno počtem slov použitých při jedné interakci); 5. plynulostí řeči (zda se hovoří se zámlkami a přestávkami uprostřed řeči nebo plynule, „jako kniha“); 6. intonací a melodií řeči (zda se hovoří monotónně, tj. stále stejným tónem, nebo naopak se „zpívá“, tj. mění se v průběhu času tón řeči jako ve zpěvu); 7. chybovostí řeči (měřenou řadou různě definovaných gramatických i stylistických chyb); 8. správnou výslovností domácích i přejatých cizích slov; 9. kvalitou řeči, zejm. její věcností (jde o to, zda je projev příliš strohý, až autistický, či naopak se mnoha slovy v podstatě nic neřekne); 10. členěním, frázováním řeči (zda plyne bez pauz či naopak je frázována jako hudba, příp. je pauzami příliš roztrhána). Poslední problém, frázování řeči, se považuje za jednu ze zákl. podmínek srozumitelnosti řeči. Odlišují se tzv. velké přestávky zvané pauzy, které trvají déle nežli jednu sekundu a oddělují od sebe sémantické oddíly verbálního sdělení, a tzv. krátké přestávky, trvající kratší dobu nežli jednu sekundu, které mohou až zcela zmizet, aniž se na srozumitelnosti řeči mnoho změní (např. fr. vázání neboli liaison). U přestávek a pauz se dále rozlišuje, zda jsou naplněny šumem (zvukem) nebo jsou zcela tiché. Stránky řeči, které studuje p., nesouvisejí s výstavbou jazyka, nicméně hrají značnou roli při jazykové komunikaci. S-gicky jsou zajímavé i proto, že často vyplývají ze specif. soc. situace dané komunikace a do jisté míry také určitou situaci vytvářejí.

extralinguistics para-linguistique Paralinguistik paralinguistica

Literatura: Křivohlavý, J.: Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha 1988.

Jaro Křivohlavý