Sociologie indická

sociologie indická – rozvíjí se od 20. l. 20. st. v úzkém sepětí se sociální antropologií. První katedra s-gie (kombinovaná s občanskou naukou) byla založena na univerzitě v Bombaji v r. 1919 a jejím prvním vedoucím byl Patrick Geddes, známý urbanista a představitel soc. geografie, který přišel do Indie v r. 1914. Na ostatních univerzitách s-gie nebyla samostatným oddělením a vyučovala se buď na katedře ekonomie (např. na Lucknow University) nebo na katedře polit. věd (na Universitě v Kalkatě). Na všech těchto univerzitách byla už samostatná oddělení antropologie, což je důležité i proto, že později, když byly zakládány samostatné katedry s-gie (zejm. během 60. a 70. l. Univerzitní grantovou komisí), přecházeli na ně lidé z kateder antropologie. Pionýři s-gie v Indii, kteří byli vychováváni na principech brit. soc. antropologie (jako profesor bombajské univerzity G. S. Ghurye a K. P. Chattopadhya), měli široké vzdělání. Patří k nim i M. N. Srinivas, který přispěl ke studiu kast, rodů a soc. struktury indického venkova. Prof. Ghurye založil v r. 1951 Indickou sociologickou společnost a Sociologický bulletin a pokračoval v tradici Patricka Geddese studiem indických měst, k němuž povzbuzoval i své studenty. Podle Ramakrishny K. Mukherjee s-gické výzkumy profesora Ghurye sahaly od místního přehledu sexuálních zvyků vybrané skupiny lidí ze středních vrstev v Bombaji až po studie rajputské architektury. K. P. Chattopadhya využil rozsáhlá empir. pozorování a zdokonalil statist. techniky, aby zjistil životní podmínky bengálských venkovanů, městských dělníků a studentské komunity v Kalkatě, změny uvnitř kast, dynamiku santalské společnosti atd.

Na katedře s-gie university v Dillí, která byla založena v r. 1964, byla s-gie téměř ztotožněna se soc. antropologií. Velká prestiž tohoto oddělení, které bylo domovem Advance Centre in Sociology (Centrum pokroku v sociologii), pomohla propojit s-gii se soc. antropologií i na mnoha dalších univerzitách. Avšak velikost indické soc. krize vyžaduje nejen rozmanitější a komplexnější analytická šetření, překračující obzor soc. antropologie, ale i novátorský s-gický výzkum. V 70. a 80. l. se objevily snahy, aby s-gie zahrnula do svého metodol. a teor. rámce makrosoc. skutečnosti, jako soc. hnutí, mobilitu, migraci, spol. hierarchizaci, „gender“ a etnické otázky, povstání a revoluce, mikrootázky výživy, zdravotní péče, bydlení, městské infrastruktury, znečistění životního prostředí atd. K průkopníkům, kteří dávají s-gii v Indii nový směr, patří A. R. Deasi (Social Background of Indian Nationalism, 1966, Slums and Urbanization, 1970); M. S. A. Rao (Urbanization and Social Change, 1970, Social Movements and Social Transformation: A Study of two Backward Classes Movements in India, 1979); Ratna Naidu (The Communal Edge to Plural Societies: India and Malaysia, 1981, Old Cities: New Predicaments, 1991); E. R. Ramaswamy (Power and Justice, The State in Industrial Relations, 1984); S. Ch. Dube (Modernization and Development: The Search for Alternative Paradigms, 1988); Andre Beteille (Studies in Agrarian Social Structure, 1974); Yogendra Singh (Modernization of Indian Tradition: A Systematic Study of Social Change, 1973); Victor S. D'Souza (Development Planning and Structural Inequalities, 1990); P. Guha (The Unquiet Woods: Ecological Change and sPeasant Resistance in the Himalaya, 1989).

Indian sociology sociologie indienne indische Soziologie sociologia dell'India

Literatura: Ramakrishna K. Mukherjee: Sociology of Indian Sociology. Delhi 1979; Yogendra Singh: Indian Sociology in Current Sociology. The Journal of the International Sociological Association, 34, 1986, č. 2.

redakce podle stati Ratna Naidu (Dutty)