Spiritismus

spiritismus – (z lat. spiritus = duch) – hnutí obecně označované jako „víra v duchy“ (lidově duchařství), obsahující naivní vulgárně mater. názory na posmrtný život člověka a na možnosti komunikace se zemřelými prostřednictvím zvl. nadaných jedinců, tzv. médií, a různých praktik. V jistém smyslu vyrůstá s. z touhy překonat konečnost individ. lidské existence i z touhy udržet duševní kontakt se zemřelými blízkými osobami. Spiritisté vytvářejí zvláštní komunity, jež se scházejí k provádění příslušných rituálů. Účastníci tzv. spiritistických seancí spolu s médiem vytvoří obvykle řetěz kolem stolečku, a ten vyťukává „odpovědi duchů zemřelých osob“ na otázky, které jsou jim kladeny, pokud odpovědi nepřicházejí prostřednictvím hlasů média. Ve vzácných případech se duchové údajně i zjevují (materializují), používajíce k tomu „životní fluidum“ média (tzv. ektoplazmu), nebo se projevují různými zvukovými a světelnými jevy, studenými vánky apod. S. vznikl r. 1848 v jednom severoam. městečku poblíže New Yorku; tehdy se dvěma dcerám jistého farmáře začal objevovat duch muže, který byl údajně na farmě zavražděn a zakopán ve sklepě. Odtud se s. rozšířil přes Německo do Evropy a do celého světa. V Čechách se objevil již na konci 19. st. na Trutnovsku, pak mezi tkalci v Krkonoších. Praktiky s. byly však zčásti známy již starým Římanům a za prehistorii lze pokládat tzv. nekromancii (evokování mrtvých magickými obřady), která je popsána již v bibli, v Homérově Odysseji aj. Experimentálnímu studiu s. se věnovala Dialectical society, založená v Londýně r. 1869, která ke s. obrátila pozornost řady tehdejších význ. vědců, z nichž mnozí se stali přesvědčenými spiritisty (W. Crookes, O. J. Lodge, N. C. Flammarion a další). Věd. prokazoval s. zejm. astrofyzik J. K. F. Zöllner, původně materialista, za možný jej pokládali W. James, H. A. E. Driesch, H. Bergson, Ch. Richet a další.

Médijní fenomény (levitace stolku, nevysvětlitelné přenosy věcí, otisky „rukou duchů“ v parafinu, luminiscence, zvuky, projevy médií pronesené jim prokazatelně neznámými jazyky, tzv. xenoglosie, aj.) byly vysvětlovány spiritisticky, ale také animisticky, jako projevy neznámých psych. sil média. Řada slavných médií (E. Palladinová, D. G. Home, K. Foxová, F. Cooková, F. Kluski a další) byla nicméně přistižena při podvodech, což vedlo u badatelů většinou k názoru, že fenomény s. (médijní jevy) jsou „nevědomé pohyby nebo vědomé podvody“. V Čechách se experimentálním studiem s. zabývala Česká společnost metapsychická, zal. 1921 (V. Mikuška, K. Kuchynka a další), která v Praze zkoumala řadu slavných médií. Se s. úzce souvisí tzv. „strašidelné jevy“, pokládané za projevy duchů a vyskytující se na různých místech, jako jsou nevysvětlitelné hřmoty, světelné jevy, pohyby věcí. Se s. je spojena i víra v převtělování duchů, v jejich reinkarnaci, kterou se pokouší prokazovat I. Stevenson (1962 aj.). Ani záhadné vise osob, které se nacházely ve stavu klinické smrti (R. A. Moody, 1976, E. Kübler-Rossová), však nejsou důkazem posmrtného života lidského ducha (J. C. Eccles, 1967 aj.). Některé nové poznatky, např. tzv. Kirlianův efekt (průkaz biol. plazmy) a zejm. „Filipův fenomén“ (osm členů Society for Psychical Research v kanadském Torontu v l. 1972–1973 vytvořilo pomocí klasické spiristické seance objektivně registrovatelné „projevy ducha“), nasvědčující tomu, že některé médijní jevy jsou zřejmě projevem dosud neznámých schopností lidské psychiky. S. se stává opakovaně módním jevem a je vhodným polem pro šarlatány. Naivní představy o životě po smrti činí ze s. druh vulgárního materialismu a pseudonáb. sektářství.

spiritism spiritisme Spiritismus spiritismo

Literatura: Axakov, A. N.: Animismus a spiritismus. Praha 1903; Kleene, M. L.: The psychic Mafia. 1976; Mattiesen, E.: Das personliche Überleben des Todes, sv. 1–3. Berlin 1962; Mikuška, V.: Fysikální mediumita. Praha 1923; Moody, R. A.: (1976) Život po životě. Praha 1991; Tischner, R.: Einführung in den Okkultismus und Spiritismus. München, Wiesbaden 1921.

Milan Nakonečný