Identita: Porovnání verzí
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
imported>Admin (Přidána poslední věta Viz též heslo společnost multikulturní, společnost narcistní nebo společnost transkulturní v [[PSpol|Pet…) |
||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
Řádek 8: | Řádek 8: | ||
</div> | </div> | ||
− | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Erikson, E. H.'': Identity and the Life Cycle. ''Psychological'' | + | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Erikson, E. H.'': Identity and the Life Cycle. ''Psychological Issues'', 1959, č. 1. |
''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br /> | ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br /> | ||
[[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]] | [[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]] | ||
[[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]] | [[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]] | ||
+ | ---- | ||
+ | <span class="see-also">Viz též heslo [[společnost multikulturní (PSpol)|společnost multikulturní]], [[společnost narcistní (PSpol)|společnost narcistní]] nebo [[společnost transkulturní (PSpol)|společnost transkulturní]] v [[PSpol|Petruskových Společnostech (2006)]]</span><br /> | ||
[[Kategorie:VSgS]] | [[Kategorie:VSgS]] |
Aktuální verze z 21. 9. 2020, 07:16
identita – (z lat. identicus = totožný, stejný) – obecně jednota vnitřního psych. života a jednání, která bývá též nazývána autentickým bytím. Pojem i. je ale používán v různých významových variantách. 1. V psychologii osobnosti se hovoří o vědomí i., což je vědomí trvalé totožnosti a prvek vědomí já (jsem stále týž, i když se měním), jeden ze znaků psych. normality. 2. Ve vývojové psychologii se hovoří o „hledání identity“ (E. H. Erikson, 1955) jako o jednom z podstatných znaků adolescence, které je spojeno s otázkami jako: čím vlastně jsem?, jsem už dospělý? apod. Podle G. W. Allporta (1961) to souvisí se zkoušením různých masek, způsobů zábavy, ale i účesu, s volbou povolání, s představami životních cílů atd. Zdravá osoba, která má bohaté zkušenosti a zralé názory, je schopna utvářet svou vlastní i. 3. Hledání i. je též zdůrazněno v humanistické psychologii, kde je i. chápána jako schopnost „být tím, čím člověk opravdu je“, tj. sám sebou (A. H. Maslow, 1954), a kde je spojována se snahou po seberealizaci. 4. V soc. psychologii se i. chápe ve shora uvedeném širokém smyslu autenticity bytí, jejímž opakem je „neautentické bytí“ charakterizované přetvářkou. 5. Podobně je i. tematizována ve fil. antropologii jako „život v pravdě“, jako míra integrace jáství a role, skutečné podstaty osobnosti a její spol. „fasády“ atd. 6. V s-gii uvažuje o tomto vztahu R. G. Dahrendorf (1950) a nověji E. Goffman (1959 a jindy) prostřednictvím shakespearovské teze člověka-herce. Nastolují v podstatě starou otázku, do jaké míry je člověk autentický ve svých rolích, resp. falešný v autoprezentaci. Dichotomie jáství a jeho masky je v rozporu s pojetím osobnosti jako určité jednoty protikladů (V. Tardy, 1948) jak vnějších (prožívání-chování), tak vnitřních (vnímání-fantazie).
identity identité Identität identità
Literatura: Erikson, E. H.: Identity and the Life Cycle. Psychological Issues, 1959, č. 1.
Viz též heslo společnost multikulturní, společnost narcistní nebo společnost transkulturní v Petruskových Společnostech (2006)