Procesy sociálně-ekologické

procesy sociálně-ekologické – procesy, kterým se věnují soc.-ekologické a s-gické studie města a k nimž patří především invaze, sukcese, segregace, centralizace a decentralizace. Tyto pojmy byly přeneseny z rostlinné ekologie a z geografie. Z rostlinné ekologie pochází pojem invaze a sukcese a zčásti i segregace; pojmy centralizace a decentralizace, tak jak jsou užívány v urbánní s-gii, mají své zdroje v sociální geografii vzhledem k tomu, že se týkají rozložení obyv., jeho jednotlivých skupin, příp. rozložení činností a objektů v prostoru. Invazí se rozumí vniknutí určité skupiny obyv. anebo určitého druhu aktivit do části území města, kde dosud tato skupina obyv. nesídlila anebo se vyskytovala jen v nepatrném podílu, anebo (analogicky) kde nebyl dosud rozvíjen zkoumaný druh aktivit. Nejčastěji se pozoruje vnikání odlišných etnických skupin do území obývaných tzv. původním obyv., anebo pronikání neobytných aktivit do zón, které původně sloužily bydlení, tj. průmyslu nebo obchodu do obytných čtvrtí. Pojem sukcese použil R. E. Park v r. 1936 sice pro popis prvotního osídlení určitého území, později se však tento pojem ustálil v dodnes užívaném významu soc.-ekologického procesu, který vede k úplné proměně určité části městského území, tj. úplné výměně původního obyv. novou populací. R. D. McKenzie používá tento pojem pro popis cyklických stadií změn v užívání území anebo změn ve skladbě obyv. Někdy se sukcese chápe jako druhá fáze procesu invaze, tj. jako ta část soc. proměny území, kdy nová populace nebo nová aktivita převáží nad původní.

Největší pozornost se ale věnuje v ekologickém studiu města procesům segregace. Jestliže ve společnosti existují sociální nerovnosti mezi členy anebo existuje rozdílné vybavení městských prostorů, vynořuje se oprávněně otázka, jaký je vztah mezi soc. neprostorovou nerovností a nerovností v prostorovém rozložení. V tomto smyslu se rozumí pojmem segregace míra nerovnoměrného rozmístění určitých skupin obyv. nebo aktivit v určitém území města v určitém časovém bodu. Teor. může být segregace interpretována třemi způsoby, nebo jinak řečeno může být rozložena do tří odlišných pojmů, které odpovídají třem rozdílným rovinám výkladu: 1. segregace jako míra nerovnoměrného rozložení elementů v městských částech určitého většího území (rovina : území); 2. segregace ve smyslu koncentrace podílu obyv. v jisté části města na úhrnu obyv. celého města (rovina : část území); 3. prostorová vzdálenost (někdy také označovaná jako prostorová distance) mezi jednotlivci příslušejícími k určité kategorii obyv. v určité části města (rovina : jednotlivec). Segregace se v sociální ekologii měří pomocí několika indexů, které formulovali O. D. Duncan r. 1955 a D. Bell r. 1954. Později byl konstruován L. H. Morganem index diferenciace místa bydliště. Duncanovy-Duncanovy indexy jsou známy jako „index disimilarity“ a „index segregace“. Modifikace W. Bella je označována rovněž jako index segregace. Vedle toho konstruovali Duncan a Duncan také „index centralizace“. Pod pojmem centralizace se zde rozumí proces soustřeďování určitých činností a určitého způsobu využívání městského území v jednom nebo několika sousedních dílčích územích města. Decentralizace je označením procesu, při kterém naopak dochází k přenášení určitých aktivit z jednoho centra do více městských částí. McKenzie kromě shora uvedených ekologických procesů uvedl ve své práci z r. 1926 ještě další, a to „expanzi“ (prostorové šíření určitých aktivit nebo celých území), „disperzi“, kterou chápal jako opak koncentrace, a konečně „dominanci“ čili převahu určité populace nebo aktivit v určitém území.

socio-ecological processes processus sociaux-écologiques sozial-ökologische Prozesse processi ecologico-sociali

Literatura: Friedrichs, J.: Stadtanalyse. Opladen 1981; Theodorson, G. A. ed.: Studies in Human Ecology. New York 1961.

Jiří Musil