Nerovnost sociální

nerovnost sociální – princip uspořádání společnosti, kde jednotlivci a skupiny nemají stejný podíl na hmotném bohatství a rozhodování. Pojem nabývá smyslu teprve tehdy, když je n.s. považována za sociální problém, tedy s nástupem moderní společnosti, kdy také vzniká hnutí za sociální rovnost. Legitimita tradičních společností byla stavěna na nerovném rozdělení práv a povinností podle pohlaví, příslušnosti ke kastě, privilegií daného stavu, klientských vztahů apod. Společnosti se neocitají v krizi, jsou-li nerovně uspořádány, nýbrž teprve tehdy, nedaří-li se existující nerovnosti přijatelně ospravedlnit. Diferenciace všech známých hist. společností do vrstev lišících se podílem na moci, statcích a prestiži je v zásadě dána nedostatkovostí žádaných statků a služeb. Jejich nerovné rozdělení v populaci může vést buďto k nerovnosti kumulativní, kdy se soc. rozdíly vyhraňují, nebo k nerovnosti disperzní, kdy rozdíly v různých oblastech mají tendenci navzájem se vyvažovat, takže z nerovnosti se stává pouhá různost. Na rozdíl od moralizujících ideologií nepřipisuje s-gie n.s. nutně negativní charakter. Strukturální funkcionalismus chápe nerovnost pozic jako fukční imperativ každé společnosti. Podobně R. G. Dahrendorf spatřuje v n.s. důsledek faktu, že soc. jednání je kontrolováno skrze ustavené formy a podle míry jejich dodržování je trestáno či odměňováno umístěním aktéra na určité místo v celkovém systému n.s.. Konkrétní vývoj n.s. lze však podle čistě teor. schémat postihnout jen neúplně. Ve vyspělých záp. zemích, v nichž n.s. ztratila v důsledku prudkého poválečného vzestupu životní úrovně výbušný charakter, příznačný pro 19. st., přetrvávají nerovnosti např. v podobě nerovného přístupu žen k práci a odměně za ni, nerovných podmínek práce manuální a nemanuální, nerovností před rizikem nezaměstnanosti apod. Vcelku jsou však n.s. uvnitř těchto zemí zanedbatelné proti stále se prohlubujícím nerovnostem, které oddělují vyspělé země od zemí tzv. třetího světa. Praktické měření n.s. naráží na řadu tech. problémů.

Vedle n.s. existují nerovnosti demogr. (např. v šanci na dožití), v participaci na moci, nerovnosti sociokult. aj. Stanovit souhrnný index, který by porovnával kvalitu života uvnitř určité společnosti či dokonce mezi společnostmi, je velice obtížné. Především v důsledku přerozdělovacích aktivit sociálního státu, ale také v důsledku odlišného hist. vývoje je obraz n.s. v jednotlivých vyspělých zemích značně odlišný, i když nerovnosti v distribuci příjmů jsou všude nižší než nerovnosti patrimonií. Závažným soc. problémem je skutečnost, že nerovnosti majetkové , které jsou zjevné a mohou být regulovány např. formou daňového přerozdělování, generují celou řadu nerovností skrytějších, avšak neméně závažných. Tento problém tematizuje např. P. F. Bourdieu ve své koncepci kulturního kapitálu a sociálního kapitálu. V případě kult. kapitálu se jedná o to, že potomci zámožnějších vrstev dědí po svých rodičích nemateriální zvýhodnění např. ve formě zvládnutí způsobů chování výhodných pro úspěšnou profesní kariéru (viz též dědictví). Soc. kapitál zase představuje sítě užitečných kontaktů, které přinášejí zisk a zvýhodnění a přitom nejsou žádným způsobem zdanitelné, což znemožňuje jejich distribuci egalizovat. Příp. úvahy o optimální míře n.s. ve společnosti by neměly ignorovat skutečnost, že v důsledku působení zmíněných mechanismů zůstává rozvoj nerovností do značné míry mimo kontrolu nejen sociologů, ale dokonce i státní moci. Bezmocnost státní moci je zjevná zejm. v případě hrozivého prohlubování nerovností mezi vyspělými zeměmi a zbytkem světa.

social inequality inégalité sociale soziale Ungleichheit disuguaglianza sociale

Literatura: Atkinson, A. B.: The Economics of Inequality. Oxford University Press 1983; Dahrendorf, R. G.: Über den Ursprung der Ungleichheit unter den Menschen. Tübingen l96l; Fourastié, J.Bazil, B.: Le jardin du voisin. Paris 1980.

Jan Keller


Viz též heslo společnost prožitkuPetruskových Společnostech (2006)