Výzkum hodnot

výzkum hodnot – rozsáhlá a již tradiční výzk. oblast zahrnující teor. i empir. podobu týkající se studia a analýzy hodnot, hodnotových orientací, hodnotových vztahů. Otázky hodnot byly studovány od konce 19. st. nejen v s-gii (viz sociologie hodnot), ale také ve filozofii, kulturní antropologii a psychologii. Ve vzrůstající míře byl v.h. realizován od 20. a hlavně od 30. l. 20. st., přičemž docházelo k význ. výměnám podnětů mezi spol.vědními disciplínami. V kult. antropologii v rámci srovnávacího studia tradičních společností šlo zejm. o analýzu vztahů mezi kulturou a osobností, resp. soc. systémy (R. F. Benedictová, M. Meadová, A. Kardiner, R. Linton, A. L. Kroeber, C. Kluckhohn aj.), a také souvislostí mezi soc. vztahy a jednotlivými subsystémy, např. ekonomikou. Rozvoj psychoanalytického myšlení a jeho ohlas ve světě potřebu integrace hledisek kultury ve spol.vědních analýzách ještě podtrhly. Značný vliv měla fil.-psychol. koncepce E. Sprangera o životních formách (Lebensformen) z r. 1914, která vymezila 6 „nadčasových ideálních typů hodnotových zaměření“, jimž odpovídaly zákl. lidské typy člověka teoretického, ekonomického (viz homo oeconomicus), estetického, soc., mocenského a náb. Tato typologie ovlivnila i koncepce některých soc.-psychol. a s-gických výzkumů hodnotových orientací, které sehrály význ. úlohu ve vývoji empir. výzkumu hodnot. Máme tu na mysli výzkum Vernonův a Allportův (1931) a pozdější výzkum Allporta, Vernona a G. Lindzeye (1951), které metodol. instrumentalizují Sprangerovu konceptualizaci. Výzk. projekty byly vypracovány do nové podoby Ch. W. Morrisem a L. V. Jonesem (1948, 1955, 1956), kteří využili pro rozbory získaných empir. dat faktorovou analýzu. Jejich výzk. postupy umožnily vymezit 13 způsobů života (ways of life): např. životní způsob 1, kterému dávali přednost indičtí studenti, zdůrazňoval umírněnost, pořádek, kultivovanost a kontrolu; američtí studenti se hlásili k životnímu způsobu 7, který oceňoval radost, aktivní činnost, pozornost a přemýšlivost (contemplation). Vydělené faktory byly interpretovány jako: soc. ohledy a sebekontrola; potěšení z činnosti; tendence ke ztažení se do vlastní sféry a k soběstačnosti; vnímavost a soucítící starost; shovívavost k sobě. Empir. výsledky prokázaly význ. rozdíly v hodnocení mezi soubory dotazovaných, zejm. studentů a mladých lidí přináležících k různým národnostem a kult. okruhům. Současně se tu projevily potíže spjaté s převáděním dotazníku do různých jazyků.

V r. 1961 publikovali F. R. Kluckhohnová a F. Strodtbeck pozoruhodný kult.-antropol. výzkum, věnovaný srovnávacímu studiu hodnotových orientací v 5 zemědělských etnických skupinách se specif. kulturami v Novém Mexiku. Výzkum vycházel z předpokladu, že ve všech společnostech existuje určitý počet společných problémů, pro něž lidé musí nalézt určitá řešení, která nabízejí právě hodnotové orientace charakteristické pro jednotlivé kultury. Proměnlivost hodnotových orientací není neomezena, pohybuje se v rámci možných řešení. V každé společnosti koexistují různé hodnotové orientace ale jejich váha není stejná. Autoři vymezili 5 problémů, které připouštějí zpravidla 3 zákl. typy odpovědi: 1. lidská povaha, která může být posuzována jako špatná, smíšená nebo dobrá; 2. vztah člověk – příroda (včetně nadpřirozeného světa), nacházející odpovědi v podřízenosti přírodě, v souladu s ní a ve snaze o panství nad přírodou; 3. z hlediska existence času mohou jednotlivé kultury hodnotit především minulost, přítomnost nebo budoucnost; 4. pojetí činnosti je odlišné, jestliže lidé směřují spíše k „bytí“, nebo k „bytí ve stávání se“, nebo konečně v „dělání“ (doing); 5. relační problém, který může nalézt různá řešení zdůrazněním vztahů posloupnosti, jaké existují mezi generacemi, nebo pobočných vztahů, které spojují např. sourozence, nebo konečně individualismu, preferujícímu nezávislost jedince. Uvedených 5 hodnotových problémů nepředstavuje jejich uzavřený počet, autoři uvažují o dalších možných proměnných (např. vztah ke geogr. prostředí). Pro potíže s operacionalizací nechávají zatím stranou problém hodnocení lidské povahy. Obecnou problematiku hodnotových orientací přeložili autoři do jazyka každodenního života, do konkrétních problémových situací, jejichž řešení měli dotazovaní navrhnout. Dotazovaní měli vymezit přístup k diskutovaným problémům jak ze svého čistě osobního hlediska, tak z hlediska většiny společnosti, v níž žijí. Práce Kluckhohnové a Strodtbecka záměrně privileguje nadčasovou dimenzi v hodnotových orientacích, která má své zdůvodnění, i když ovšem přes názory autorů není jediná. Jejich studie se pokládá za jednu z nejvýzn. kapitol ve v.h.

Dalším význ. projektem v.h. je projekt M. Rokeachte (1973), který je založen na jednoduchých metodol. prostředcích a neopírá se o rozvinutější teorii. Ve svém využití byl tento projekt velmi úspěšný, byl mnohokrát aplikován v různých zemích, zejm. v 70. l. a v první polovině 80. l. Výzkum předkládá dotazovaným seznam 18 hodnot označených jako cílové a druhý seznam 18 hodnot označených jako „instrumentální“; oba seznamy jsou řazeny abecedně a dotazovaní je mají seřadit podle důležitosti, kterou jim přikládají. Cílové hodnoty (osobní a soc.) zahrnují: pohodlný život, vzrušující život, smysl pro výkon a přínos, mír ve světě, harmonii, zralou lásku (sexuální a duševní intimitu), národní bezpečnost, požitek, spásu, sebeúctu, soc. uznání, opravdové přátelství, moudrost. Mezi instrumentálními hodnotami se uvádějí tyto osobní charakteristiky: ambiciózní, velkorysý, schopný, veselý, čistý, odvážný, odpouštějící, nápomocný, čestný, představivý, nezávislý, rozumový, logický, milující, poslušný, zdvořilý, zodpovědný, sebeukázněný. Rokeach upozorňuje, že cílové hodnoty zahrnují hodnoty vztahující se jednak na osobnost, jednak na společnost, a že instrumentální hodnoty obsahují hodnoty vyjadřující morální požadavky a požadavky spjaté se sebeuplatněním a sebeuskutečněním jedince. Autor se neomezuje jen na registraci pořadí hodnot, chce ukázat vliv hodnotových orientací v utváření postojů a chování lidí v institucionalizovaných oblastech, zejm. v politice a náboženství. Vychází z předpokladu, že počet hodnot je omezený, hodnoty řídí utváření konkrétnějších postojů, mají relativně jednoduchou strukturu, jsou univerzálně přítomny ve všech kulturách a že se v mezikult. vztazích liší jen svým pořadím. Pro Rokeache je hodnota spíše jednoduchá idea než konfigurace. V jeho metodě se hodnoty samy uplatňují jako indikátory, které nepotřebují jinou specifikaci než pořadí. Celý v.h. probíhá na vysoké úrovni abstrakce. Takový přístup nedovoluje např. zkoumat jako hodnotové jevy vztahy mezi hodnotami, které subjekt zastává v soukromé sféře, a hodnotami, které přijímá ve své veř. a polit. činnosti, některé zřejmě mnohotvárné a mnohorozměrné hodnoty (jako je např. spravedlnost) jsou ponechány stranou, rozdělení hodnot na cílové a instrumentální není přesvědčivé atd. Tyto výhrady neznamenají, že Rokeachův výzk. projekt ve svých četných aplikacích nepřinesl význ. informace.

Předmětem řady výzkumů jsou otázky vlivu hodnotových orientací a osobnostních charakteristik v modernizačním a industrializačním procesu (J. A. Kahl, 1958, D. H. Smith a A. Inkeles, 1966, A. Inkeles, 1969, L. W. Doob, 1960, J. L. M. Dawson, 1967, 1973, A. Inkeles a D. M. Smith, 1974). Smith a Inkeles na základě výzkumu, který se týkal 6 rozvojových zemí, dospěli k závěru, že existuje obecný faktor nebo syndrom individ. modernity, který tkví v těchto hodnotových orientacích nebo činnostních tendencích: a) otevřenost k novým zkušenostem, otevřenost vzhledem k lidem i novým způsobům činnosti (např. ke snaze kontrolovat porodnost), b) vzrůst nezávislosti na tradičních autoritách, na příbuzných a na kněžích a přenesení důvěry na nové složky, na vládu, odbory, družstva, sdružení, c) víra v účinnost vědy a lékařství a překonání pasivního, fatalistického vztahu ke skutečnosti, d) ambice pro sebe a své děti dosáhnout vyššího vzdělanostního a profesionálního statusu, e) smysl pro přesnost a schopnost plánovat především své záležitosti, f) zájem o účast na obecních věcech a na místní politice, g) zájem o zprávy týkající se nejen sportu a lokálních záležitostí, ale také nár. a mezinár. událostí. Příprava prvního systematického mezinár. výzkumu o hodnotách Evropanů započala v r. 1978, práce v terénu byly provedeny většinou v r. 1981. V prvém pojetí se měl výzkum týkat 9 západoevrop. zemí: Belgie, Dánska, Francie, Holandska, Irska, Itálie, Německa, Španělska a Velké Británie. Brzy se k projektu připojila řada jiných zemí: Spojené Státy, Kanada, skandinávské země, Maďarsko, Malta, a také Argentina, Chile, Mexico, Jižní Afrika, Austrálie, Nový Zéland a Japonsko. Ve všech těchto zemích byly publikovány v l. 1983–1990 monografické práce o výsledcích výzkumu. Systematická srovnávací analýza těchto výsledků nebyla dosud provedena. Prvním pokusem o analýzu 9 zemí je práce Stoetzelova (1983). Výsledky výzkumu 1981 přinesly další otázky a prokázaly potřebu dalšího systematičtějšího výzkumu. Nové výzk. šetření na základě uzavřených otázek bylo provedeno v l. 1990–1991 ve stejných zemích, k nimž se připojily navíc Švýcarsko, Portugalsko, Rakousko, Polsko, dřívější NDR, dřívější Československo s dělením na Republiku českou a slovenskou, Bulharsko, baltské republiky a Rusko.

Početné empir. výzkumy hodnotových postojů obyv. byly prováděny v Polsku od 2. poloviny 50. l. (po celé období kom. režimu). Mezi jejich autory patří zejm. S. Nowak, W. W. Adamski, J. Koralewicz, A. Jasińska-Kania, M. Marody, M. Ziólkowski aj. Tyto výzkumy ukázaly, že hodnotové orientace v pol. společnosti se utvářely pod vlivem probíhajících modernizačních procesů, ale neméně také pod vlivem ideol. tlaku a odmítání spol. deformací, které monokratický systém přinášel. Do čela hodnot se posunuly požadavky rovnosti šancí, podmíněné novými pracovními příležitostmi, ale narušené polit. selekcí a diskriminací, nároky na přijatelnou a moderní době přiměřenou životní úroveň, na svobodu vyjadřování a participaci všech členů společnosti na jejím řízení bez stranického klíče. Od konce 70. l. byly hodnotové orientace také předmětem výzkumu maďarských sociologů, zejm. skupiny vedené E. Hankissem (ve spolupráci s metodologem R. Manchinem). Čsl. výzkumy hodnotových orientací ze 70. a 80. l. (D. Slejška, 1990, A. Rašek a D. Slejška, 1985, V. Rak a L. Rezler, 1989) podávají přes značně omezený rozsah obraz společnosti, která v důsledku mocenských tlaků nemůže žít podle svých hodnot a ve své velké části se této nemožnosti přizpůsobuje nejen vnější adaptací, ale i pronikavou vnitřní axiologickou reorientací. Většina společnosti neopustila svou dřívější definici hist. situace, pokládala normalizační polit. režim za nepřijatelně represivní, krajně neracionální, a upírala mu jednoznačně legitimitu, ale po porážce „Pražského jara“ v r. 1968 pokládala změnu za natolik nereálnou, že se orientovala na dlouhodobé přizpůsobení dané situaci.

research of values recherche des valeurs Werteuntersuchung ricerca dei valori

Literatura: Adamski, W. – Bialecki, I. aj.: Polacy '80, Polacy '81, Polacy '84, Polacy '85. Warszawa; Adamski, W. W. ed.: Crises and Conflicts. The Case of Poland. Warszawa 1982; Allport, G. W. – Vernon, P. E. – Lindzey, G.: Manual: a study of values. Boston, Mass. 1951; Benedict, R.: Patterns of Culture. Boston, Mass. 1934; Hankiss, E. – Manchin, R. aj.: Interactions between Socio-Economic Factors, Ways of Life and Value Orientations. Budapest 1983; Inkeles, A. – Smith, D. H.: Becoming modern. Cambridge, Mass. 1974; Klages, H. – Kmieciak, P. eds.: Wertwandel und gesellschaftlicher Wandel. Frankfurt, New York 1979, 1983; Kluckhohn, F. R. – Strodtbeck, F. L.: Variations in Value Orientations. Evanston 1961; Koralewicz, J. – Ziólkowski, M.: Mentalność Polaków. Warszawa 1990; Levy, M. J.: Modernization and the Structure of Societies. Princeton, N.J. 1966; Lipset, S. M.: Revolution and Counter-Revolution. Change and Persistance in Social Structures 1968; Mead, M. ed.: Cooperation and Competition Among Primitive Peoples. New York 1937, 1967; Morris, Ch.: Varieties of Human Value. Chicago, Ill. 1956; Rokeach, M.: The Nature of Human Values. New York 1973; Slejška, D.: Vývojové procesy lidských hodnot a naše doba. Příspěvek k poznání základu axiologické dynamiky. Praha 1990; Stoetzel, J.: Les valeurs d' un temps présent: une enquête. Paris 1983; Strmiska, Z.: Tchécoslovaquie: Enquête sur l'opinion. In: L'autre Europe, č. 13, 1987; Voyée, L. – Bawin-Legros, B. – Kerkhofs, J. – Dobbelaere, K.: Belges heureux et satisfaits. Les valeurs belges dans les années 90. Bruxelles 1992.

Zdeněk Strmiska