Homo oeconomicus

homo oeconomicus – čes. člověk ekonomický – abstraktní model ekon. chování odvíjející se od pojetí osobního zájmu jako zákl. psych. faktoru ekon. jednání u A. Smithe a konceptualizovaný v klasické a neoklasické ekonomii (viz též marginalismus). H.o. racionálními prostředky hledá optimální uspokojení svých potřeb při vynaložení co nejmenších prostředků. Je univerzální, žije v přítomnosti (bez paměti a předvídání), je izolován od ostatních a svobodný ve svém rozhodování. Usiluje o maximalizaci užitečnosti a vyhledává stále nové možnosti uspokojení svých potřeb; jeho uvažování se odehrává v termínech trh, cen a preference. Fil. je kategorie opřena o hédonismus (D. Diderot, J. O. de La Mettrie), utilitarismus (J. Bentham, J. S. Mill) a senzualismus (É. B. de Condillac). Strohým individualismem je protikladný k homo sociologicus. Princip racionality byl vyjádřen A. Marshallem v zákonu egalizace marginální utility a dezutility práce, egalizaci marginálních utilit různých statků a snižující se užitečnosti příjmu – jedinec volí v oblasti práce i spotřeby cesty vyvážené maximalizace spokojenosti. Koncept byl mnohokrát odmítnut (člověk není strojem na slast) a kritizován explicite i implicite ze strany s-gie např. ve Weberově pojetí instrumentální racionality, ze strany psychologie např. ve Freudově koncepci nevědomí, teorií her (rozhodování jako kombinační hra) i samotnou ekonomií (zavedení dimenze času, previze a plánu). Většinu kritik však předcházelo tvrzení W. Sombartah.o. jako zcela neútočném stvoření, které představuje virtuální subjekt rozhodování o fiktivních aktech v racionálních výkladových schématech.

homo economicus homo oeconomicus homo oeconomicus homo oeconomicus

Jiří Večerník