Genius loci

genius loci – soubor mimořádných vlastností a významů charakteristických pro určitou sídelní lokalitu, propojující neopakovatelným způsobem určité lidské dílo s určitým přírodním prostředím. Pojem má původ v antické tradici (viz genius). Antický člověk byl přesvědčen, že je pro něj životně důležité vycházet v dobrém s duchem lokality, ve které žil. Od ní také byla odvozována jeho identita. Psych. vazba mezi člověkem a prostředím měla své praktické důsledky v pojetí a umisťování veř. staveb. Ty měly poskytovat lidem pocit bezpečí tím, že symbolizovaly věčný řád místa a souzněly s univerzálními zákony, které člověk chápal, uznával a jimiž se řídil. Dnešní člověk se fyzicky i duševně vyvázal z přímé závislosti na místě, kde žije, nicméně stále vnímá a spoluvytváří jeho specifický charakter. G.l. se zrcadlí v umělých lidských sídlech organicky propojených s přírodou, vytvářejících kulturní krajinu. I dnešní architektura může být definována jako konkretizace existenciálního prostoru, v němž lidská sídla naplňují funkci orientace, shromažďování a identifikace, mají vlastní strukturu, koncentrují a uzavírají významy, vytváří osobitost a celkovou atmosféru – ducha místa. G.l. často citlivě vnímají umělci a čerpají z něj inspiraci pro svou tvorbu. Je obtížně popsatelný, ale je stabilním znakem identity dané lokality, který se zachovává v různých historických situacích, přechází z jedné do druhé, oživován novými existenciálními významy. G.l. se uchovává i při stavebně strukturálních změnách, protože disponuje určitou kapacitou pro přijímání nových obsahů. Většinou spoluvytváří pocit domova, tedy i dnes má svůj význam jako útočiště a prostor osobní a rodinné identifikace. G.l. je předmětem zkoumání sociologie sídel, sociologie architektury i sociologie kultury.

genius loci genius loci genius loci genius loci

Literatura: Bollnow, O. F.: Das Wessen der Stimmungen. Frankfurt a.M. 1956; Heidegger, M.: Bauen, Wohnen. Denken 1951; Norgerg-Schulz, Ch.: Existence, Space and Architecture. London, New York 1971; Norgerg-Schulz, Ch.: Genius loci. Praha 1994.

Jiří Ryba