Hierarchie reality

hierarchie reality – diferenciace objektivní reality z hlediska dvou kardinálních ontologických principů: principu vývojové vyvinutosti a principu úplnosti. Jestliže princip vyvinutosti, a v užším pojetí pak princip vývojové složitosti, je ve věd. zkoumání pevně zakotven, čehož důkazem mohou být klasifikace vědních disciplín zohledňující vývojovou posloupnost reálných systémů (počátky lze nalézt v pracích C. H. Saint-Simona), princip úplnosti a v užším pojetí princip komplexity byl podobně jako pojetí h.r. uveden do literatury na základě poznání geogr. reality M. Hamplem začátkem 70. l. 20. st. Princip úplnosti se uplatňuje již při pouhém strukturálním pohledu na realitu – vyjadřuje různou úplnost celkové a dílčí struktury, jejíž úroveň může být specifikována ve vztahu k úplnosti celé reality. V užším smyslu pak princip komplexity zohledňuje zákl. rozdíly v kvalitativní úplnosti (a hybridnosti) systémů a lze ho doplnit principem řádovosti zohledňujícím především kvantitativní (měřítkové), tj. sekundární rozdíly mezi systémy téže úrovně komplexity. Podle principu vývojové vyvinutosti a úplnosti je pak vyjádřena nejen diferenciace systémů, ale i jejich integrace a odpovídající strukturální i vývojové souvislosti. Jejich kombinací lze též vypracovat zákl. klasifikaci reálných systémů a jí odpovídající klasifikaci věd. disciplín. Z hlediska principu vývojové složitosti lze rozlišit systémy pasivní, semiaktivní a aktivní, které odpovídají obvyklému dělení na systémy anorganické, biol. a soc., z hlediska principu komplexity pak systémy elementární, semikomplexní a komplexní, čemuž odpovídá na elementární úrovni např. atom, živočich nebo člověk, na semikomplexní úrovni např. hornina, biocenóza nebo soc. systém a na komplexní úrovni např. fyzicko-geogr. systém, ekologický systém v širším slova smyslu nebo komplexně geografický systém podle dané úrovně vývojové složitosti. Zákl. idea h.r. vychází z empir. generalizace statist. rozložení J. Korčáka. Lze doložit, že v závislosti na zvyšování úrovně komplexity systémů se postupně zvyšuje jejich vnitřní hierarchická rozrůzněnost (snižuje se četnost prvků v závislosti na zvyšování jejich významnosti nebo velikosti). Dochází tak k přechodu od unimodálního symetrického rozložení (typického pro rozložení elementů jednoho druhu) k rozložení krajně asymetrickému (typickému pro rozložení komplexních systémů), které má hierarchickou povahu. Příkladem může být podobnost lidí jako elementů co do jejich fyzických vlastností (podobnost ve smyslu variability lidského druhu), jejich částečně rozdílné postavení v soc. systému a jejich krajně asymetrické rozložení na zemském povrchu. Hierarchické uspořádání komplexních a částečně již i semikomplexních systémů je zároveň jejich zákl. principem organizačním.

hierarchy of reality hiérarchie de la réalité Rangordnung der Realität gerarchia della realtà

Literatura: Hampl, M.: Teorie komplexity a diferenciace světa. Praha 1971; Hampl, M. – Pavlík, Z.: Ontologický smysl poznávání statistických struktur. Statistická revue, 1978, č. 6; Hampl, M.: Hierarchie reality a hodnocení demografických a geodemografických systémů. In: AUC Geographica, 15, 1980; Hampl, M.: Hierarchie reality a studium sociálně geografických systémů. Praha 1989; Korčák, J.: Přírodní dualita statistického rozložení. Statistický obzor, 22, 1941.

Zdeněk Pavlík