Menšina

menšina – obecně jakákoliv skupina lidí definovaná nějakým s-gicky význ. společným znakem, která se početně nemůže rovnat jiné skupině, tvořící v dané společnosti většinu. Nejčastěji se v tomto smyslu mluví o m. v souvislosti s národnostní (jazykovou), rasovou nebo náb. (církevní) a někdy také polit. nebo soc. příslušností obyv. té které země. Otázka m. se stává aktuální tím, že je jí odpíráno nějaké právo, jež užívá většina. Za náb. válek v Evropě v 16. a 17. st. se uplatňovala zásada „cuius regio, eius religio“ (čí země, toho také náboženství). V důsledku toho docházelo jednak k násilným konverzím jinověrců, jednak k jejich vyhánění ze země. Teprve osvícenství prosadilo myšlenku tolerance a ochranu náboženských menšin. V epoše vyhroceného nacionalismu byly podobnému jednání často vystaveny menšiny národnostní. V Evropě tomu tak bylo hlavně v 2. polovině 19. a 1. polovině 20. st. Většinou šlo o potlačování menšinového jazyka, především jeho vyloučením ze škol a veř. sdělovacích prostředků. V menší míře docházelo k vypuzování celých nár. skupin. Tato praxe se podstatně rozšířila během 2. svět. války a bezprostředně po ní. Postihla nejen m. národnostní (ve střední a vých. Evropě), ale také m. náb. (především v důsledku rozdělení Indie podle náb. principu). Na sklonku 20. st. znovu ožívá, a to zejm. v souvislosti s rozpadem Jugoslávie (tzv. etnické čištění). V moderní demokr. společnosti je svobodný rozvoj národnostních (jazykových), náb. a jiných m. pokládán za jedno ze zákl. lidských práv. Jak Společnost národů, ustavená po 1. svět. válce (1919), tak Organizace spojených národů, která vzešla z 2. svět. války a která v r. 1948 přijala podrobnou Deklaraci práv člověka, vyhlásily ochranu m. za jeden ze svých cílů. Respektování kult. a polit. práv národnostních a náb. m. je ukazatelem civilizační vyspělosti jednotlivých společností a států (viz též rasismus). Zvl. případ tvoří m. židovská, která podle okolností může mít ráz m. náb., národnostní nebo rasové (viz otázka židovská). V první Československé republice se při sčítání lidu Židé mohli deklarovat buď jen jako m. náb., nebo také jako m. národnostní (v prvním případě se psali s malým, ve druhém případě s velkým Ž). V přeneseném smyslu se hovoří i o pohlavních a jiných m. (viz otázka ženská, homosexualita).

minority minorité Minderheit minoranza

Literatura: Claude, I.: National Minorities, an International Problem. Cambridge 1955; Krejčí, J. – Velímský, V.: Ethnic and Political Nations in Europe. Londýn 1981; Macartney, C. A.: National States and National Minorities. Oxford 1934.

Jaroslav Krejčí