Perestrojka: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
||
Řádek 14: | Řádek 14: | ||
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Gorbačov, M. S.'': Přestavba a nové myšlení pro naši zemi a pro celý svět. Praha 1987; ''Samuelson, P.'' – ''Nordhaus, W.'': Ekonomie. Praha 1991; ''Lösch, D.'' – ''Steffen, O.'': Das Wirtschaftssystem der Perestrojka. Hamburg 1991. | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Gorbačov, M. S.'': Přestavba a nové myšlení pro naši zemi a pro celý svět. Praha 1987; ''Samuelson, P.'' – ''Nordhaus, W.'': Ekonomie. Praha 1991; ''Lösch, D.'' – ''Steffen, O.'': Das Wirtschaftssystem der Perestrojka. Hamburg 1991. | ||
− | + | ''[[:Kategorie:Aut: Bayer Ivo|Ivo Bayer]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Bayer Ivo]] | [[Kategorie:Aut: Bayer Ivo]] | ||
[[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa]] | [[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa]] | ||
[[Kategorie:VSgS]] | [[Kategorie:VSgS]] |
Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:02
perestrojka – rus. termín překládaný jako přestavba, označující reformní program M. S. Gorbačova. Původně byla p. zamýšlena pouze jako ekon. reforma, od r. 1987 započala přestavba celého polit. systému. Původním cílem p. bylo překonání hluboké krize sov. ekonomiky (pokles produkce, krize v zásobování a inflace) pomocí reformy administrativní redistributivní ekonomiky. Gorbačovovy původní reformní plány měly tyto rysy: snížení kontroly plánovacího aparátu nad ekonomikou a zvýšení autonomie podniků, samofinancování podniků a zvýšení úlohy zisku, liberalizaci zahraničního obchodu, zproduktivnění ekonomiky. V polit. oblasti bylo cílem p.: a) zásadní rozchod se stalinismem, který pro Gorbačova znamenal nekontrolovatelnou moc polit. aparátu a hosp. neefektivnost, b) posílení socialismu jednak zvýšením jeho prestiže v mezinár. měřítku, jednak zvýšením jeho akceptace u domácího obyv. (proto se Gorbačov zaměřil na zvýšení efektivity ekon. systému a zásadní změny v polit. rozhodovacím procesu), c) zřetelný obrat v zahraniční politice, projevující se vstřícnou politikou vůči Západu. Gorbačov ovšem neměl v úmyslu převzít záp. spol. model.
P. lze rozdělit do 3 fází. 1. Na začátku (1986) existovala tzv. „koncepce zrychlení“, která spočívala na strategii nové orientace investiční a strukturní politiky. Cílem byla podpora pokročilé technologie, zvl. ve strojírenství. Do konce r. 1987 se tato koncepce opírala o daný adminstrativní systém a jeho imanentní metody, jako jsou např. disciplinární opatření; tato strategie se brzy ukázala jako neprůchodná. 2. Druhou fázi (1988–90) lze pokládat za skutečný začátek reforem stávajícího ekon. systému. Při zachování původních cílů, tj. překonání neefektivnosti plánovacího systému, se přistoupilo k modifikaci řízení hospodářství. Plánovaná ekonomika měla být doplněna o prvky tržního systému, vertikální struktury měly být nahrazeny horizontálními smluvními vztahy mezi podniky a těmto, stále ještě státním podnikům, měla být zaručena větší autonomie. Plán měl být drasticky zredukován a omezen na několik „důležitých“ odvětví. Vedle státem pevně stanovených cen měly být umožněny i volné ceny nebo cenové stropy. Cílem reformy měla být smíšená ekonomika. 3. Začátek třetí fáze lze položit mezi květen a listopad 1990, kdy se představy o cílech p. změnily natolik, že byl postupně propagován přechod k tržní ekonomice. Smíšená ekonomika se měla stát pouze etapou v přechodu k tomuto novému cíli, která měla zajistit stabilní hosp. situaci a zákl. potřeby obyv. po dobu transformace. Skutečná transformace ekon. systému však zůstala pouze na papíře a nebyla až do konce SSSR nikdy realizována. Původní program imanentní přestavby, označovaný někdy za revoluci shora, v podstatě ztroskotal a byl v r. 1990 (někdy se uvádí konec r. 1989) změněn na program gradualistické tržní reformy a poté v průběhu l. 1990–91 několikrát radikalizován.
Průběh p. byl po celou dobu rozporuplný, což bylo způsobeno nedůsledností celého programu, střídáním fází zrychlení a brzdění, nutností kombinovat systémové změny a stabilizační opatření ad hoc zažehnávající krize, které redistributivní systém znovu stabilizovaly, a sabotážním působením tzv. nomenklatury. Navíc se stále měnil cíl p. – od technokratické reformy k social. (regulované) tržní ekonomice, aniž byly cílové tržní a vlastnické struktury precizovány. Na přesném určení cílů však vždy závisí i strategie a tempo reforem. Výsledkem p. bylo nepochybné zpomalení ekon. růstu, což samo o sobě není negativním jevem, ale i rozvrácené hospodářství a snížení životní úrovně obyv. Chaos v sov. hospodářství vedl některé autory (např. M. S. Voslenského) k názoru, že p. vlastně ani nikdy nezačala, že došlo pouze k dezorganizaci starého systému. Jiní autoři poukazují na to, že akutní krize v zásobování byla vytvářena dysfunkcionalitou specif. perestrojkové smíšené ekonomiky. P. ztroskotala na neslučitelnosti zásadní reformy polit. a hosp. systému se zachováním jeho zákl. prvků. Přesto v situaci, v níž se SSSR v r. 1985 nacházel, neexistovala vůči p. žádná realistická alternativa. V tomto smyslu byla p. přípravou radikální polit. a hosp. reformy a nikoliv, jak se někdy soudí, slepou uličkou. Potlačením srpnového moskevského puče a následným rozpadem SSSR v r. 1991 etapa p. končí a některé nástupnické státy SSSR přecházejí k víceméně radikální hosp. reformě.
perestroika, restructuring perestroika Perestroika perestroika
Literatura: Gorbačov, M. S.: Přestavba a nové myšlení pro naši zemi a pro celý svět. Praha 1987; Samuelson, P. – Nordhaus, W.: Ekonomie. Praha 1991; Lösch, D. – Steffen, O.: Das Wirtschaftssystem der Perestrojka. Hamburg 1991.