Procedura typologická

procedura typologická – jedna z běžně uváděných výzkumných procedur, která je založena na konstrukci nebo využívání typů, resp. typologií. V explorativní podobě postupuje od empirie k teorii: v množství empir. materiálu se hledají podobné nebo příbuzné objekty, vytvářejí se jejich seskupení a hledají se pro ně výstižné a jednoduché popisy a interpretace. P.t. opírající se o konfirmativní analýzu pracuje obvykle s typy předem vytvořenými ve snaze prokázat jejich empir. relevanci, zpřesnit kritéria jejich diferenciace a příp. kvantifikovat jejich zastoupení. Jestliže se typy odvozují z teorie, záleží pak v p.t. silně na procesu operacionalizace. Mohou se ale odvozovat i z různých úrovní empir. poznání včetně zkušenosti každodenního života, kdy je naopak třeba soustředit se na otázku jejich obecnější platnosti a poukazování teor. relevance. Předem definovaný typ může sloužit i jako opora pro výběr určitého objektu nebo skupiny objektů. Běžně se např. provádí výzkum v jednom průměrném a jednom špičkovém podniku, vybírají se podniky určitých velikostních či organizačních „typů“ apod. Zde samozřejmě vzniká otázka reprezentativity a možností zobecnění výsledků. Na p.t. může být proto postavena přípravná fáze výzkumu, jejímž hlavním cílem je stanovit relevantní výběrové typy pro výzkum, který se pak provádí monografickou, statist. či komparativní procedurou. P.t. se často přímo prolíná s dalšími procedurami. Výsledkem bývají typologie genetické (zobrazující fáze vývojového procesu), komparativní (většinou polaritní), statist. (stanovení modálních a limitních typů), experimentální (vymezení typů jako systematicky variovaných proměnných). Tradičním a nejčastějším výsledkem p.t. jsou však typy monograficko-deskriptivní. Vedle pojetí p.t. chápajícího typologii buď jako východisko, anebo jako výsledek měření může existovat ještě ryze heuristické pojetí, chápající typologizaci jako nástroj konceptualizace (K. D. Bailey). Běžně používanému argumentu o ryze praktických kritériích funkčnosti p.t. bývá adresována výtka přílišného instrumentalismu. Obezřetný postup při konstrukci typů v rámci p.t. spočívá ve: 1. shromáždění relevantních empir. údajů; 2. formulaci hypotéz o vztazích mezi jevy; 3. hledání pravidelností a podobností; 4. zjednodušení – např. vypuštěním korelujících charakteristik (lze připomenout i klasickou koncepci typologických operací v prostoru znaků P. F. Lazarsfelda a A. Bartona, postavenou na principech redukce, substrukce a transformace znakového prostoru); 5. vymezení, odlišení a teor. vysvětlení typů; 6. empir. verifikaci typů; 7. celkovém zhodnocení, intepretaci výsledků p.t. Širokému využití p.t. napomáhá i rozvoj technik vícerozměrné analýzy dat. Redukce znakového prostoru lze dosáhnout např. za pomoci faktorové analýzy, k nalezení optimálního počtu seskupení může posloužit seskupovací analýza, přičemž navržené řešení je možno ověřit ještě diskriminační analýzou. Moderní výpočetní technika posiluje možnosti typologického zpracování kvalitativních dat (analýzou případových studií, kazuistik).

typological procedure procédure typologique typoligische Prozedur procedura tipologica

Literatura: Lazarsfeld, P. F. – Rosenberg, M. eds.: The Language of Social Research. New York 1965; Lamser, V.: Základy sociologického výzkumu. Praha 1966.

Jiří Buriánek