Sebereference

sebereference – (z fr. référence = odkaz, odvolání na autoritu) – rozšíření významu reflexivity z oblasti vědomí na jakýkoliv jiný systém za předpokladu, že i v něm lze reflexy chápat jako určitý psych. proces. V tomto významu se pojem s. používá např. v reálných systémech vědy, které je možno uvažovat jako sebereferenční. S. v sobě zahrnuje prvek, proces a systém. Základem jejich jednoty mohou být pouze relační operace. Jednota s. nemůže být založena na nějaké podstatě, ideji apod., která by těmto operacím předcházela. Za sebereferenční lze označit systém tehdy, když prvky, z nichž se skládá, sám ustavuje jako funkční jednotky. Podle zastánců sebereferenční teorie se jak organická realita, tak i spol. uspořádaná realita skládají ze sebereferenčních systémů. Teorie sebereferenčních systémů v protikladu ke starším systémovým teoriím zdůrazňuje význam systému samotného a kontinuity jeho autopoietických funkcí jako základu operací systému (viz autopoiesis). Okolí systému, osvětí, Umwelt nabízí možnosti a stanoví omezení, která jsou rozpoznatelná jen s ohledem na vlastní autonomní operativní způsoby systému, jejich zákonitosti. Jimi je určen vztah systému k okolí (osvětí) neboli s. Pojem s. převzala s-gie pro teorii systémů z neurofyziologie a z „biologie poznání“.

self-reference autoréférence Selbstreferenz autoriferimento, autoreferenzialità

Literatura: Giddens, A.: Central Problems in Social Theory. London 1979; Luhmann, N.: Gesellschaftsstructur und Semantik. Frankfurt a. M. 1981; Luhmann, N.: Soziale Systeme. Frankfurt a. M. 1974; Varela, F. J.: Principles of Biological Autonomy. New York 1979.

Ivan Mucha