Teorie odrazu

teorie odrazu – základ teorie poznání většiny material. orientovaných fil. směrů vycházející z přesvědčení, že poznání je odrazem vnějšího světa v lidském vědomí. S nejstarší verzí t.o. se setkáváme již v řec. filozofii u Démokrita, který považuje všechny věci za trvalé shluky automů, vyzařující obrazy (eidola) otiskující se v naší mysli. Aristoteles zastává názor, že obrazy věcí se otiskují v naší duši, podobně jako „pečetní prsten na voskové destičce“. Angl. senzualistická filozofie zdůrazňující význam smyslového poznání považuje počitky za „odraz“ vnějšího světa v našem vědomí. Podobně pro stoupence fr. materialismu je obsah našeho vědomí odrazem vnějšího světa prostřednictvím smyslů, vědomí okolní svět převážně jen pasivně registruje. Pojem odraz se však v novověké filozofii (např. u B. Spinozy) začal užívat také v souvislosti s rozumovým poznáním: poznávat zde znamená „odrážet v idejích a jejich uspořádání“. Později v material. filozofii včetně marx. byl odraz pojímán jako univerzální vlastnost všech hmotných struktur, přičemž lidského vědomí se týká především psych. odraz. Zvl. význam má v těchto intencích kognitivní odraz, který je spojen se záměrným poznávacím procesem a má 2 zákl. stupně: smyslový a racionální. Již v původní material. t.o., spojované se smyslovým poznáním, vznikl požadavek názorně smyslové shody „odrazu“ s „odráženým“, který se později stal velmi častým předmětem kritik a diskusí.

Za zakladatele či vlastního tvůrce marx. t.o. je považován V. I. Lenin. Bývá uváděna jeho definice hmoty (z Materialismu a empiriokriticismu) jako objektivní reality, která je odrážená, kopírovaná, fotografovaná atd. našimi prožitky. Marx. pojetí t.o. je víceméně pasivní, reflexní a vyúsťuje v opakování požadavku názorné shody „odrazu a odraženého“. Pozdější stoupenci této teorie uvádějí zpravidla mezi zákl. charakteristiky i komplexnost odrazu, jeho spol.-hist. podmíněnost, adekvátnost z hlediska dosaženého stupně spol. praxe, dokonce i jeho tvůrčí charakter atd. Jednoznačně byla odmítána ikonická t.o. uvažující o nezměněném, věrném obrazu mimo nás existujícího „originálu“ v našem vědomí. Vyskytly se názory, že pojem odraz je lépe nahradit pojmem „poznávací model“, dále specifikovaný z hlediska funkce (informační, funkční, strukturální, verbální, materialistický, logický, lingvistický, sémantický atd.) či z hlediska příslušné vědní disciplíny. V metodologii vědy se vyskytla pojetí podřízení „odrazu“ a „odrážení“ pojmu „zobrazení“, používanému v teorii množin. Specif. problematiku t.o. představují otázky uměl. odrazu. Této aplikační oblasti je vytýkáno nejvíce zjednodušení. Úzce souvisí s tzv. socialistickým realismem jako uměl. směrem. V s-gii se o t.o. prakticky neuvažovalo, i když zjevně souvisí ve své kritické reflexi s kategorií validity.

theory of reflection théorie du reflet Wiederspiegelungstheorie teoria del riflesso

Literatura: Kusý, M.: Marxistická filozófia. Bratislava 1969; Spory o teórii odrazu. Bratislava 1969; Wetter, G.: Dialectical Materialism. London 1958.

Vladimír Čechák