Totalita

totalita – (z lat. totus = celý) – jako fil. pojem označuje veškerost, celostnost, komplexní souvislost, sjednocení částí v jednotu organického celku. „Zákon totality“ pokládal Ch. Wolff za základ asociace. Kategorii t. důkladně analyzoval I. Kant, který ji chápal jako mnohost nazíranou jako jednota. Podle něj absolutní t. v syntéze podmínek všech možných věcí vůbec podněcuje ideál čistého rozumu, zcela odlišný od pojmu světa. Absolutní t. už není ničím empir., protože nemůže být dána v žádné zkušenosti, je ideou sloužící jako pravidlo při vysvětlování jevů. V kantovské tradici používal pojem t. H. Rickert, který rozlišuje: 1. partikulární, ale pro nás završitelné; 2. nekonečné, ale nezavršené; 3. totální, pro sebe završené a pro nás nadkonečné, prosté negace. Teprve třetí typ je podle Rickerta předmětem filozofie. Klíčovou roli hraje pojem t., resp. „konkrétní totalita“ u G. W. F. Hegela, u něhož je spojen s řetězem zprostředkování, přičemž projít tímto řetězem je schopen jen rozum. Celek má podle Hegela inteligibilní, ideální povahu překračující empir. danost. K. Marx pojem „konkrétní totalita“ materialisticky přetvořil a uplatnil na vývoj společnosti. Ve spojení s vnitřní rozporností a zprostředkováním jej považuje za blízký skutečnosti jako jednoty pojmu a reality. Společenskoekonomickou formaci Marx chápe jako konkrétní totalitu, tj. konkrétní dějinnou skutečnost. Pojem konkrétní totalita ve smyslu „intenzívní totalita“ měl zásadní význam i pro G. Lukácse, zvl. v raném období jeho tvorby (Dějiny a třídní vědomí, 1923) a v období závěrečném (Specifika estetična, 1963, K ontologii společenského bytí). Lukács usiloval o překonání stanoviska bezprostřednosti, vlastního podle něho burž. filozofii. Na pojem t. u mladého Lukácse navazuje i L. Goldmann, který jej interpretuje antropologicky. Abstraktní, antropocentrickou interpretaci pojmu t., resp. totalizace, nacházíme u J. P. Sartra (Kritika dialektického rozumu, 1960). Blíží se u něj čisté subjektivitě („en soi“ z Bytí a nicoty, 1943).

Termín t. se lidově používá také jako charakteristika politického zřízení, překrývá se tedy s pojmem totalitarismus.

totality totalité Totalität totalità

Miroslav Ransdorf