Kaizl Josef

Kaizl Josef

10. června 1854 ve Volyni (okr. Strakonice)
19. srpna 1901 v Myslkovicích (okr. Tábor)

Po gymnaziálních studiích v Praze a Litomyšli absolvoval právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity (viz Karlova univerzita v Praze) (JUDr. 1876) a ekonomii ve Štrasburku (1877; 1878 univerzitní cena). Po návratu do Čech pracoval jako advokátní koncipient a v roce 1879 se habilitoval z národního hospodářství. Stal se úředníkem zemského výboru pro království České, ale již v roce 1883 byl jmenován mimořádným profesorem na české části rozdělené univerzity a na české technice (viz České vysoké učení technické v Praze) (řádným profesorem se stal roku 1897). Vstoupil také do politického života, s T. G. Masarykem a Karlem Kramářem formoval tzv. realistickou skupinu (pozdější Českou stranu lidovou/pokrokovou, ovšem již bez Kaizlovy a Kramářovy účasti). V letech 1885–87 byl poslancem říšské rady ve Vídni za staročechy (rezignoval), od roku 1891 do své smrti byl poslancem za stranu mladočeskou (od roku 1895 také v českém zemském sněmu). Na přelomu let 1895–96 se politicky rozešel s Masarykem, který mladočeskou stranu opustil a s nímž nesouhlasil ani v jeho pojetí českých dějin, ani v jeho implikacích pro soudobý politický život. V letech 1898–99 byl Kaizl ministrem financí ve vládě Franze hr. Thuna a obrovský politický vliv si udržel i jako „řadový“ poslanec (místopředseda klubu) po jejím pádu.

Kaizl patřil mezi zakladatele Athenaea (1883), tři roky byl jeho vydavatelem a od roku 1888 také spolu/redaktorem. Časopis byl zastaven v roce 1893, nahradila jej Naše doba, jejímž spoluredaktorem byl v prvním ročníku (1893–94). Prostřednictvím „realistických“ časopisů do české intelektuální obce spolu s Masarykem uvedl znalost Augusta Comta a Herberta Spencera, v roce 1885 vypracoval i plán na vydávání překladové Sociologické knihovny, avšak nenašel pro ni nakladatele. Sám do uvedených časopisů přispíval především ekonomickými, sociálněfilosofickými a politickými studiemi, na sklonku života se plně soustředil na řešení jazykové a národnostní otázky v Čechách a na problematiku splavnosti vodních toků. Psal také do Času a později do mladočeských tiskovin.

Kaizlova intelektuální a politická činnost zpočátku souzněla s Masarykem: v obou případech šlo o politicky angažované intelektuály s mezinárodním rozhledem, kteří do českého prostředí uváděli aktuální poznatky zahraniční vědy. Znamenalo to také zájem o „moderní“ sociologii, která svým poznáním zákonitostí společenského vývoje slibovala poskytnutí „vědeckého“ základu politické činnosti a správě věcí veřejných, i když Masaryk sociologii chápal více jako filosofii dějin a Kaizl měl blíž k jejím souvislostem s ekonomií, právem a státními vědami. Od poloviny 90. let 19. století se nicméně jejich cesty zásadně rozešly. Zatímco Masaryk nadlouho zůstal politickým marginálem a naopak zásadně ovlivnil českou akademickou obec, především část nastupujících generací, Kaizl úspěšně vstoupil do nejvyšší politiky a vědecky se přestal angažovat. Jeho širšímu vlivu zabránila také brzká smrt.

Kaizlovým nejvýznamnějším (částečně) sociologickým dílem je kritika Masarykovy České otázky a celého jeho pojetí návaznosti národního obrození na reformaci, knižně vydaná jako České myšlénky (1896); obě díla přitom byla jak historicko-filosofickými či historicko-sociologickými rozbory, tak zároveň formulací aktuálních politických programů. Kaizl české obrození vykládal vlivem západního osvícenství, romantismu a liberalismu, oproti Masarykovi také vyzdvihoval význam Josefa Jungmanna; tato interpretace se přitom současnému historickému poznání jeví jako případnější. S Masarykem nesouhlasil ani v metodických otázkách (prosazoval metodu indukce namísto masarykovské dedukce) a v pojetí státu, který nepovažoval pouze za mocenský a „shora“ donucovací orgán, nýbrž za prostor v jehož rámci dochází ke stále výraznějšímu vlivu širokých vrstev na politiku a správní otázky.

Knihy: Der Kampf um Gewerbereform und Gewerbefreiheit in Bayern von 1799–1868 (Dunckler & Humbolt, Leipzig 1879); Národní hospodářství (J. Fořt, Praha 1883); Vyrovnání s Uhry r. 1867 a 1877 (Praha 1886; spoluautor A. Rezek); Náprava rakouské měny (J. Otto, Praha 1890); Obnovený řád živnostenský (A. Hynek, Praha 1890); Finanční věda I.-II. (L. Masaryk, Hustopeče 1888; J. R. Vilímek, Praha 1892; německy 1900–01); České myšlénky (E. Beaufort, Praha 1896); Z mého života I.-III. (ed. Z. V. Tobolka; J. R. Vilímek, Praha 1909–14).

Studie: Hospodářská teorie hodnoty (Athenaeum 1889/90); Pokroky socialismu (Athenaeum 1890/91); Ethika a socialism (Naše doba 1893/94); Lid selský, jeho poroba a vymanění v zemích českých (Naše doba 1894/95).

Zdeněk R. Nešpor