Žalud Augustin

Žalud Augustin

21. prosince 1872 v Praze
25. září 1928 v Praze

Absolvoval gymnázium v Truhlářské ulici v Praze, během studií se věnoval poesii a některé své básně otiskoval ve studentském tisku (pseudonym Gustav Mach). V roce 1892 zahájil studium na právnické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (viz Karlova univerzita v Praze), do roku 1898 nicméně vykonal pouze dvě právnické státní zkoušky a svou pozornost stále více věnoval aktivní žurnalistice. Patřil k výrazným osobám studentského hnutí a stal se redaktorem Studentského sborníku. V té době se začal ideově stále více přibližovat T. G. Masarykovi a jeho politickému realismu. Ve druhé polovině 90. let spolu s některými dalšími realisty spolupracoval se sociální demokracií a jejím deníkem Právo lidu, v letech 1900–02 byl členem redakce realistického Času, následně vedl vlastní periodikum Přehled. Vedle toho spolupracoval s dalšími časopisy, v letech 1901–04 s Naší dobou, 1907 s deníkem Den. V letech 1904–19 byl tajemníkem Národopisného musea českoslovanského, rovněž působil jako stálý spolupracovník Národopisného věstníku českoslovanského. Příležitostně přispíval do řady dalších českých periodik (např. Akademie, Česká revue, Nová svoboda ad.) a věnoval se překladům (např. podíl na překladu Státu budoucnosti Antona Mengera, 1903).

Počátkem roku 1920 vstoupil do státní služby jako knihovník ministerstva sociální péče. Vedle toho bylo jeho úkolem založit tzv. Sociální muzeum soustřeďující se na dějiny dělnictva a každodenní život lidu. Z důvodu nedostatku finančních prostředků, chybějících prostor a také kvůli konkurenci Technického muzea, svým zaměřením se s plánovanou institucí překrývající, Žalud nemohl tento úkol realizovat. Žalud byl spíše než osobou, která by výrazně obohatila českou vědu svými studiemi, organizátorem a člověkem pracujícím v pozadí. Ve 20. letech redigoval Sociální revui, ve své době špičkový odborný časopis zaměřený na sociální politiku. Patřil také mezi zakládající členy Sociálního ústavu ČSR, „mozkového trustu“ meziválečné československé sociální politiky. Věnoval se zde především organizační práci; z jeho pera pocházely zprávy o činnosti ústavu a referentské informace pro periodické valné hromady ústavu. Patrně příliš nepřeháněl Lev Winter, když v jeho nekrologu poznamenal: „Pokladnictví, tajemnictví, knihovnictví, referentství – takovéto funkce pracovní a interní byly příznačnou vlastností Žaludovou. Žalud je vždy povznesl na úroveň přímo vědeckou; neboť kdekoliv zasáhla jeho ruka, a jeho organisačně nadaný duch, vždy se ukázala činnost takovéto instituce velkorysou, přesnou a přímo vzornou“ (Sociální revue 1928).

Žaludova odborná publikační aktivita byla naproti tomu poměrně omezená. Již během studií sice vydal popularizační biografii Karla Havlíčka Borovského, která se dočkala několika reprintů (1906, 1920), šlo však spíše o oslavný osvětový spisek. Zanechal po sobě jedinou monografii s vědeckou ambicí, Českou vesnici (1919), i v tomto případě však jde primárně o popularizační práci, narativně pojatou, bez příslušného vědeckého aparátu. Spíše než o historickou sociologii zemědělského stavu jde o sesbírání etnografického materiálu o životě venkovského lidu. Autor si vůbec nevšímá otázek práce, nýbrž výhradně kulturní praxe v úzkém smyslu slova (kroje, slavnosti, bydlení apod.), navíc jde o přehledovou práci založenou na sekundární literatuře bez ambice přinášet vlastní základní pramenný výzkum. Z hlediska metody zpracování kniha odpovídá metodologicky hlouběji neukotvenému přístupu, charakteristickému pro ranou „zíbrtovskou“ kulturní historiografii českých zemí z přelomu 19. a 20. století. Chronologicky se přitom zaměřuje především na období 17.–19. století, příležitostně zasahuje do doby starší.

Žalud byl především žurnalista a knihovník, proto v jeho bibliografii nalezneme minimum odborných prací. Jeho posmrtný vliv se týkal téměř výhradně prostředí knihovnického, s jehož ústředním periodikem (Časopis československých knihovníků) v posledních letech života rozsáhle spolupracoval.

Knihy: Česká vesnice: Život našich předků, poměry hospodářské a sociální, jejich slavnosti a obyčeje, byt (stavby a zařízení), umění lidové (B. Kočí, Praha 1919); Karla Havlíčka život, působení a význam (E. Beaufort, Praha 1906).

Literatura: Ad. L. Krejčík: [nekrolog] (Časopis československých knihovníků 7, 1928: 247–249).

Jakub Rákosník