Holocaust

holocaust – (z řec. holos = celý, úplný; kausis = spalování; doslova tedy „úplně spálený“) – původně hromadná oběť při náb. obřadech, později také vyhlazovací činy znamenající naprostou zkázu, pogrom, masakr. V současné době pojmenovává systematické vyvraždění 6 miliónů evrop. Židů v období před 2. svět. válkou a během ní. H. je považován za nejtragičtější období židovské diaspory. Začal 30. 1. 1933 a skončil 8. 5. 1945 bezpodmínečnou kapitulací Německa. Pojem h. je třeba chápat v souvislosti s něm. pojmem „Endlösung“, tj. se snahou o konečné řešení židovské otázky v Evropě fyzickou likvidací Židů z důvodů rasových (viz antisemitismus) i náb. (antijudaismus). Pronásledování, zbavení občanských práv a majetku, deportace, internace a likvidace Židů se konaly na základě tzv. norimberských zákonů. Podle nacistického učení o rasách tzv. židovská méněcenná rasa představovala zvl. nebezpečí pro „čistotu“ něm. rasy. V nacismu se pojem rasa stal akčním polit. krédem a zbavení se „židovské rasy“ (vedle jiných) bylo cílem Endlösungu. V satelitních státech nacistického Německa byla účast na Endlösungu neboli h. zatemňována užíváním názvů odsun či deportace. Rozhodnutím izraelského parlamentu ze dne 12. 4. 1951 byl stanoven 27. Nisán (první měsíc v roce podle židovského kalendáře) jako Jom-ha-šoá (Den katastrofy), vzpomínka na pronásledování Židů. Toto datum se vztahuje k výročí povstání ve varšavském ghettu. Pojem h. se v Čechách začal užívat oficiálně až po listopadové revoluci. Do té doby se mluvilo o konečném řešení židovské otázky. Židovské komunity v Izraeli dávají před pojmem h. přednost výrazu šoá (katastrofa).

holocaust holocauste Holokaust olocausto

Literatura: Bauman, Z.: Modernity and the Holocaust. Ithaca, New York 1989; Encyclopedia Judaica. Jerusalem 1971.

Pavol Mešťan
Růžena Buchtelová