Dějiny sociologie

dějiny sociologie – s-gická subdisciplína zabývající se genezí a vývojem s-gické teorie, metodologie i s-gických institucí. Klíčové otázky d.s. se týkají podmínek a doby vzniku sociologie, klasifikace jejího dosavadního vývoje, principů, na nichž je pěstování d.s. založeno a smyslu i významu jejich studia pro současnou s-gii. D.s. jsou součástí dějin sociálního myšlení i obecných dějin společnosti. Pokud jsou chápány v širším rámci historiografie, pak vystupuje do popředí hledisko spol. podmíněnosti s-gických přístupů, vztah s-gie k hist. a spol. událostem a polit. doktrínám apod. Transfer s-gických učení z jedné země do druhé může být chápán jako indikátor i projev kult. difúze a akulturace. Lze studovat vývoj s-gie v rámci určitého státu, národa, regionu, koexistenci a antagonismus určitých s-gických tradic a podobné otázky. I. S. Kon uvádí výčet přístupů k d.s., které jsou základem přehledů a monografií: a) výklad názorů různých sociologů a škol v chronologické posloupnosti s min. analýzou jejich obsahu, b) uspořádání materiálů podle prostorově chronologického principu, tj. podle jednotlivých zemí a období, c) zkoumání s-gických idejí a teorií jako aspektu a prvku širších dějin společensko-polit. myšlení na pozadí změn soc., ekon. a polit. vztahů, d) popis vývoje s-gické teorie jako specializovaného systému vědění (přitom se různé směry s-gického myšlení zkoumají bud jako stadia formování a přípravy koncepce určitého autora, nebo jako alternativní a vzájemně se doplňující proudy), e) popis formování nebo projevu určité, dostatečně obecné fil. orientace v s-gii (např. pozitivismu), f) sledování vývoje zákl. s-gických kategorií, jejichž obsah i funkce se mění v různých stadiích vývoje společnosti i s-gie, g) analýza životního díla jednotlivých význ. sociologů minulosti (v souvislosti se zvláštnostmi jejich epochy, osobnosti), h) vývoj nejdůležitějších výzkumů, vzájemné souvislosti teor. koncepcí a empir. metod, ch) biografický přístup, v němž se popisovaný obsah s-gických koncepcí vyvozuje z individ. zvláštností a životní zkušenosti sociologa, i) sledování dějin empir. výzkumů, jejich metod a technik, j) popis institucionalizace s-gie, její přeměny v univerzitní disciplínu, formování a vývoje věd. institucí, časopisů atd., k) retrospektivní analýza nejdůležitějších současných problémů z pohledu největších sociologů minulosti.

Klasifikace a typologizace s-gického myšlení se buď snaží globálně postihnout hlavní vývojové trendy s-gie, max. abstrahovat od dílčích odlišností a zvláštností a rozčlenit tak dosavadní vývoj s-gie do malého počtu velmi obecných proudů, nebo přihlíží ke specifice jednotlivých směrů a škol a dochází pak k podrobnějšímu členění. Jednu z nejvýstižnějších globálních klasifikací vytvořil v 60. l. Ch. W. Mills, který ve vývoji s-gie od jejího počátku do poloviny 20. st. rozlišil 3 převládající tendence: k teorii dějin, k systematické teorii podstaty člověka a společnosti a k empir. výzkumům spol. faktů a problémů. Pokud jde o konkrétnější klasifikaci vývoje s-gie ve zmíněném období, bývá zpravidla kombinací několika kritérií: obsahového, chronologického, národního aj. (bývá to zároveň pořadí jejich důležitosti). Ve vývoji s-gie od jejího vzniku lze vystopovat tyto hlavní proudy: raný pozitivismus, marx. s-gii, naturalistickou školu, psychologismus, sociologismus, humanistickou s-gii (resp. chápající s-gii, s-gii porozumění), soc. pragmatismus, novopozitivistickou s-gii, s-gické směry vycházející z kult. antropologie, strukturální funkcionalismus, teorie konfliktu, am. popisnou s-gii. Složitá a dosud nepřehledná je klasifikace nejnovějších směrů v s-gii. Studium d.s. má ve výuce s-gie i ve vlastním rozvoji oboru nezastupitelné místo zejm. z těchto důvodů: a) znalost minulosti vlastního oboru patří k zákl. předpokladům práce v každém oboru; b) poznávání d.s. učí dialogu „živých s mrtvými“, který se příliš neliší od dialogu mezi živými; c) klasické dílo zůstává stále stejné, zatímco naše myšlení se pod vlivem nových zkušeností a okolností mění; stálá životnost minulých teorií je spojena s jejich neomezenou inspirativností.

history of sociology histoire de la sociologie Geschichte der Soziologie storia della sociologia

Literatura: Aron, R.: Les étapes de la pensée sociologique. Paris 1967; Ashley, D. – Orenstein, D. M.: Sociological Theory. Classical Statements. Boston 1985; Becker, H. P. – Barnes, H. E.: (1938) Social Thought from Lore to Science. New York 1961; Collins, R. – Makowský, M.: The Discovery of Society. New York 1984; Coser, L.: (1971) Masters of Sociological Thought. New York 1977; Dubská, I.: Auguste Comte a vytvoření sociologie. Praha 1963; Chalupný, E.: Sociologie. Vývoj sociologie v 19. století (1835–1904). Praha 1948; Jonas, F.: Geschichte der Soziologie. München 1969; Madge, J.: The Origines of Scientific Sociology. London 1963; Martindale, D.: The Nature and Types of Sociological Theory. Boston 1960; Sorokin, P. A.: Sociologické nauky přítomnosti. Praha 1936; Szacki, J.: Historia mysli socjologicznej. Warszawa 1981; Szczepański, J.: Sociológia. Vývin problematiky a metód. Bratislava 1967.

Jan Sedláček