Akulturace

akulturace – (z lat. a = při; cultus od colere = pěstovat) – proces soc. a kult. změn, které vznikají v důsledku kontaktu různých kultur. Klasické vymezení pojmu a. společně předložili v r. 1935 R. Redfield. R. Linton a M. J. Herskovits. A. podle jejich názoru zahrnuje jevy vzniklé v době, kdy skupiny jednotlivců pocházejících z různých kultur vstupují do stálého, bezprostředního kontaktu, který vede ke změnám v původních kulturních vzorech jedné nebo obou skupin. Z tohoto hlediska je a. spojená především s difúzí kulturních prvků a kulturních komplexů a s migrací etnik v prostoru. Na úrovni jednotlivce pak a. vystupuje jako proces sociálního učení. Pojem a. byl přijat zejm. sociology, antropology a psychology k označení procesu kulturní změny vyvolané kontaktem dvou nebo více dříve oddělených autonomních sociokulturních systémů. Antropologové a sociologové zabývající se procesy a. věnovali zprvu pozornost studiu kulturních kontaktů moderních a tradičních preliter. společností. Pro tento přístup byla charakteristická interpretace procesů a. jako kult. změny, ve které pod vlivem silnější a dominantnější euroam. civilizace dochází k modifikaci, transformaci nebo úplné asimilaci kult. vzorů, hodnot a idejí původních domorodých kultur. Pro současné výzkumy je však typická snaha studovat a. jako bilaterální proces, při kterém dochází k modifikaci, transformaci nebo změně obou kultur, které jsou spolu ve vzájemném kontaktu. V empir. výzkumech a. je primární pozornost věnována analýze oblastí, typu, charakteru, průběhu a důsledku kult. kontaktů. V centru zájmu s-gických a antropol. výzkumů a. jsou dále prostředky, jejichž prostřednictvím a. probíhá, stupeň odolnosti společností, které jsou v kult. kontaktu, a mechanismus selekce a modifikace cizích kult. prvků. Na základě empir. výzkumů je obecně možné proces a. rozdělit do 5 zákl. fází: 1. konfrontace kultur, která vede postupně ke vzájemnému poznání kladů a záporů; 2. akceptováni některých cizích kult. obsahů a jejich selekce vzhledem k jejich funkčnosti a atraktivnosti; 3. přijetí těchto kult. obsahů do vlastního kult. systému; 4. souběžná modifikace vlastního kult. systému založená na jeho rekompozici, jež je spjatá s přijetím jedněch a eliminací druhých kult. prvků; 5. akulturační reakce reprezentovaná na jedné straně negativními postoji, které brání čistotu vlastní kultury odmítáním cizích vlivů, na straně druhé pozitivními postoji, jež vítají kult. změny a inovace, které s sebou a. přináší. Výsledkem a. může být ztráta kult. identity, kulturní dezintegrace a postupná asimilace slabší kultury. Dlouhodobá a intenzívní a. však může vést také ke splynutí dvou dříve autonomních kultur a vzniku kvalitativně nového sociokult. systému. V řadě případů procesy a. vyúsťují ve vzájemné přizpůsobení a obohacení kultur při zachování jejich specifiky. Tento výsledek a. je pak označován jako stabilizovaný kulturní pluralismus.

acculturation acculturation Akkulturation acculturazione

Literatura: Herskovits, M. J.: Acculturation: The Study of Culture Contact. New York 1938; Redfield, R.Linton, R.Herskovits, M. J.: A Memorandum on the Study of Acculturation. American Anthropologist, 38, 1936, č. 1; Siegel, O.: Acculturation. Stanford 1955.

Václav Soukup