Etologie sociální

etologie sociální – systematický výzkum soc. chování živočichů, klasifikace jeho typů a vývoje. V jistém smyslu je to odnož etologie, ale předchůdcem e.s. je zoosociologie a zoopsychologie, které popsaly některá soc. společenství živočichů, existenci soc. instinktů, sociabilního a inteligentního chování. Teprve e.s. si ovšem začala klást otázku příčin a funkcí soc. mechanismů. V rámci e.s. byla provedena např. tato typologie zákl. forem chování: 1. chování uzavřených skupin vytvářejících vlastními těly určitou formu úkrytu, přičemž zvl. u vyšších savců vyniká silný fyzický kontakt, komunikace, projevující se např. v komfortním chování (čištění srsti, peří apod.); 2. potravní chování, při němž soc. koordinace a soc. facilitace umožňují získat mnohem více potravy; 3. orientačně-pátrací chování, tj. systematické prozkoumávání prostředí, zejm. nového (impuls k němu bývá tak silný, že může potlačit i jiné motivace, např. hladovění), úzce hraničící s hravým chováním; 4. variabilní sexuální chování, které je předpokladem některých trvalejších, např. rodinných, ale i jiných vztahů v uzavřených skupinách; 5. agonistické neboli bojové chování (z řec. agon = soutěživý boj), k němuž patří všechny formy konfliktního a agresívního chování, které jsou ritualizovány do různých hrozeb, výstrah nebo gest nadřazenosti a podřazenosti a znemožňují poškozování slabších jedinců ve skupině anebo větší energetické ztráty; 6. teritoriální, značkovací chování, spočívající v značkování teritoria a soc. partnerů, které umožňuje rovnoměrnější rozdělení druhu a tím jeho vyšší „fitness“ a přežívání; 7. pečovatelské, epimeletické chování (z řec. epimeleteon = poskytování péče), které zahrnuje všechny formy rodičovského chování, péči o mláďata, ale i poskytování a příjem péče mezi dospělými jedinci, zejm. trofolaxii, tj. poskytování potravy nasyceného jedince jedinci hladovému (provádějí ji např. mravenci, psovité šelmy).

Pokud jde o společenstva zvířat stejného druhu, e.s. zavádí řadu dalších klasifikací. Patří sem např. 4 typy spol. uspořádání podle K. Lorenze. Vývojově prvním je anonymní otevřený svazek, houf nebo hejno, které představuje fylogeneticky nejstarší a nejjednoduší seskupení zvířat, v němž neexistuje žádný hierarchický pořádek a integrace, které je založeno na signalizaci činnosti jedinců a na soc. facilitaci. V dalších typech se už vyvíjí individualita a rozpoznávání jedinců uvnitř skupiny a vznikají různé formy uzavřených, nejprve anonymních a později individualizovaných skupin (u hus, vyšších opic), různé typy rodin, od dočasných či trvalých monogamních párů až po přechodné či trvalé „harémy“. Ve větších společenstvích (tlupách, smečkách), kde se zvířata ještě víceméně individ. znají, se vytvářejí hierarchické pořádky, dominance, subordinace, submise atd., které umožňují soc. útlum agonistického a agresívního chování, mobilizují obranný potenciál skupiny aj. E.s. podrobně popsala tradiční společenstva zvířat a jejich spec. způsoby komunikace. Popsala páry, rodiny, smečky, tlupy, kolonie, stáda, hejna. Zvl. skupinu představují hmyzí society či hmyzí státy, kde se vytvořila striktní hierarchie a dělba práce, zvl. komunikace vylučující soc. konflikty. Těmito otázkami se zabývá také sociobiologie.

social ethology éthologie sociale soziale Ethologie etologia sociale

Literatura: viz etologie.

Jan Kamarýt