Logika objevování

logika objevování – (z angl. logic of discovery) – způsob získávání objevu nových, originálních poznatků, nového vědění. V jistém smyslu opakem je logika justifikace (logic of justification). Tento vztah je analogií protikladu kontextu zdůvodnění a kontextu objevování. Již antický řečník M. Tullius Cicero rozlišoval dva druhy logiky: ars inveniendi, což je vlastně l.o., a ars iudicandi neboli logiku souzení. Nacházel je v Aristotelových dílech (první v Topikách a druhou v Analytikách). L.o. ve formě kombinatoriky se snažil jako první vypracovat R. Lullus koncem 13. st. a později v 17. st. G. W. Leibniz, zejm. v souvislosti s tzv. mathesis universalis. L.o. bývá někdy explifikována jako induktivní logika nebo jako kreativní logika zabývající se zákonitostmi tvořivého myšlení. V tomto směru je l.o. spjata s psychol. otázkami kreativity a invence a s problematikou konstruování v inženýrském myšlení. Nejpropracovanějších výsledků dosáhl G. Pólya při formulaci pravidel plauzibilního usuzování, které odvodil z rozboru invenční činnosti matematiků.

logic of discovery logique de la découverte Logik der Entdeckung logica delle scoperte

Literatura: Pólya, G.: Mathematics and Plausible Reasoning. Princeton, N.J. 1954.

Karel Berka