Metody parametrické

metody parametrické – (z řec para = vedle; metron = míra) – patří k matematicko-statistickým metodám, které jsou odvozeny z předpokladu, že pro analyzovaná data platí určité modely rozložení (pravděpodobnostních zákonů) v jejich explicitním tvaru, modely vztahů mezi proměnnými, příp. vztahů mezi částmi souboru, resp. různými soubory. Odvozené metody vycházejí z některého matem.statist. principu (max. věrohodnosti, nejmenších čtverců, nevychýleného odhadu s nejmenším rozptylem, robustnosti apod.). Poskytují podklady pro statistickou inferenci o datových souborech a pro úlohy splňující vstupní distribuční, resp. vztahové předpoklady. Většina klasických statist. metod je odvozena za předpokladů normality rozložení, linearity vztahů a aditivity působení studovaných vlivů; pro kategorizovaná data a četnosti je většina metod odvozena za předpokladů multinomického, binomického nebo Poissonova rozložení. K nejznámějším a nejběžnějším analytickým prostředkům patří: Studentův t-test, Fisherův-Snedecorův F-test, Pearsonův chí-kvadrát, test dobré shody, modely analýzy rozptylu, klasické metody mnohorozměrné statistické analýzy. Používá se také řada specif. parametrických postupů: modely přežití, kontrola statist. jakosti a spolehlivosti, genetické a biol. modely, epidemiologické metody. Pro s-gii jsou aplikačně zvlášť zajímavé logaritmicko-lineární modely v mnohorozměrných kontingenčních tabulkách, zobecněný lineární model, analýza kovariačních struktur.

parametric methods méthodes paramétriques parametrische Methoden tecniche parametriche

Literatura: Rao, C. R.: Lineární metody statistické indukce a jejich aplikace. Praha 1978.

Jan Řehák