Sebehodnocení

sebehodnocení – jeden z pojmů vyjadřujících zaměřenost na vlastní já, resp. ego, na sebereflexi. Od začátku 20. st. se v psychologii v souvislosti s tímto problémem začínají uplatňovat různorodé termíny, jako např. „sebekoncept“, „sebepojetí“, „sebepotvrzení“, „sebeprožívání“, „sebecit“ atd. G. W. Allport ve své monografii o psychologii osobnosti uvádí přibližně 120 různých definic a pojetí sebeprožívání „já“ (např. vlastní já, osobnost, organismus, persona, individualita, subjekt atd.). První s tímto problémem asi pracoval W. James, podle něhož každý člověk nepřetržitě prožívá vedle stimulů objektivní reality také sebe samého a neustále se „sebeposuzuje“, i když mnohdy subjektivní optikou. Ústřední význam však má důraz na udržování vnitřního pocitu identity osobnosti v čase. Takový kontinuální stav nazval James „sebecitem“. Později zavedl V. Raimy pojem „sebepojetí“ (self-concept, self-percept), což je vytváření obrazu sebe samého na pozadí mezilidských vztahů a příslušných hodnocení. Důraz na sebeprožívání (tzn. nekognitivní prvky sebehodnocení) je obsažen v pojmu W. McDougalla „self-regard“. K. D. Horneyová zavedla rozdíl mezi aktuálním, reálným a idealizovaným s. Zatímco aktuální s. je výsledkem psychosomatického stavu v daný okamžik, je idealizované s. souhrnem nevědomých idealizací, s nimiž se člověk může někdy poměřovat, ale vždy s neblahým výsledkem. Obrysy reálného já vždy pokulhávají za jeho idealizovaným obrazem (viz též psychologie). To neplatí pokaždé o aktuálním s., které bývá výsledkem kvality sebeprožívání v daném časovém období. Pojmový zmatek se pokusili řešit různí autoři, ovšem pokaždé zavedli další pojmy, které věci ještě více zkomplikovaly. Poměrně srozumitelný nárys podal McDougall zavedením kontrastující opozice pozitivního a negativního sebecitu: negativní s. se dostaví po kritice a sebekritice. McDougall odlišoval pozitivní sebecit od sebelásky nebo egoismu, podobně jako negativní sebepojetí od pocitů méněcennosti. Často se také vyskytoval pojem „self-image“ neboli „sebeobraz“ (obraz vlastního já), který znamená souhrn představ, jež si jedinec udržuje sám o sobě samém (viz též imago). H. S. Sullivan uvedl pojem „sebesystém“ („self-system“) jako výsledný produkt dlouhodobého hodnocení sebe samého, realizace vytyčených cílů s ohledem na omezující hranice objektivního světa. V polovině 20. st. se rozšířily v souvislosti s rozvojem humanistické psychologie pojmy „sebeaktualizace“ a seberealizace (A. H. Maslow). V celé oblasti těchto příbuzných pojmů dodnes panuje značná sémantická neujasněnost, sémiologická libovůle, závislost na zaměření autora.

self-evaluation, self-assessment auto-appréciation, auto-évaluation Selbsteinschätzung autovalutazione

Literatura: Allport, G. W.: Personality. 1960; Balcar, K.: Psychologie osobnosti. Praha 1984.

Michal Černoušek