Síť tazatelská: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
<span class="section_title">Literatura:</span> viz [[metody sociologické]], [[výzkum veřejného mínění]]. | <span class="section_title">Literatura:</span> viz [[metody sociologické]], [[výzkum veřejného mínění]]. | ||
− | + | ''[[:Kategorie:Aut: Dvořák Pavel|Pavel Dvořák]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Dvořák Pavel]] | [[Kategorie:Aut: Dvořák Pavel]] | ||
[[Kategorie:Metodologie/metodologie empirického výzkumu]] | [[Kategorie:Metodologie/metodologie empirického výzkumu]] | ||
[[Kategorie:VSgS]] | [[Kategorie:VSgS]] |
Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:03
síť tazatelská – soubor tazatelů, kteří jsou systematicky a cílevědomě vybíráni, připravováni (kontrolováni, hodnoceni) a využíváni ke sběru informací formou interviewu. T.s. dělíme podle doby fungování na dočasné (ad hoc) a trvalé. Velikost s.t. může dosahovat až několika set osob. Největší stálé s.t. mívají ústavy a agentury pro výzkum veř. mínění a výzkum trhu. Problematiku práce se s.t. lze rozdělit do následujících zákl. oblastí: 1. nábor tazatelů, který se provádí zpravidla pomocí inzerátů a jehož úspěšnost je závislá na výběrových kritériích, způsobu získávání spolupracovníků, renomé výzk. instituce a celkové informovanosti o provádění s-gických výzkumů ve veřejnosti; 2. výběr tazatelů, který bývá prováděn na základě písemného a osobního kontaktu s uchazeči, popř. pomocí spec. testů; 3. příprava tazatelů, zahrnující zákl. instruktáž o pravidlech práce, která bývá postupně doplňována specifičtějšími instruktážemi tazatelů; 4. využívání tazatelů, které bývá nepravidelné v závislosti na četnosti výskytu a typu výzk. akcí; s tím souvisí i to, že někdy jsou preferovány s.t. ad hoc, sestavené za účelem provedení jednorázové akce; někdy je výhodná pravidelná obměna alespoň části s.t., někdy je naopak podporována její stabilita; v případě stálých s.t. je nutno udržovat s tazateli trvalý kontakt a udržovat také jejich kondici opakovaným zapojováním do výzk. akcí (nízká frekvence využití tazatelů vede u nich ke ztrátě získaných návyků a postupně vede i ke ztrátě akceschopnosti s.t.); 5. kontrola práce tazatelů, která je běžně prováděná, ale zpravidla identifikuje jen formální nedostatky; postižení dalších aspektů, zejm. vlivu tazatelů na kvalitu dat, vyžaduje vyhodnocení složitých metodol. experimentů a dat o činnosti s.t.; 6. hodnocení a odměňování práce tazatelů podle stupně dodržení pravidel (členové sítě musí vědět, že jejich práce je kontrolována); 7. řízení s.t., dnes zajišťované většinou specialisty, které vyžaduje trvalý obousměrný kontakt, i když není s.t. právě zapojena do výzkumu (např. pomocí informačního bulletinu), evidenci a bázi dat o složení s.t. a její činnosti. Někdy jsou budovány spec. s.t., školené pro náročnější úkoly (např. pro aplikaci hloubkových interviewů, psychol. testů apod.), které se nazývají též „elitními tazatelskými sítěmi“.
interviewers' network réseau d'enquêteurs Fragestellersnetz rete di intervistatori
Literatura: viz metody sociologické, výzkum veřejného mínění.