Zdraví

zdraví – dynamická rovnováha organismu ve vztahu k endogenním a exogenním podmínkám, která zajišťuje jeho optimální fungování. Z. je pojem mnohorozměrný, jehož všeobecně přijatelná, operativně použitelná definice nebyla dosud podána. Největšího rozšíření doznala definice Světové zdravotnické organizace (WHO) z r. 1948, která vymezuje z. jako stav úplné tělesné, duševní a spol. pohody (well-being), nejen tedy jako nepřítomnosti nemoci. Toto pojetí vyjadřuje biopsychosoc. jednotu kategorie z., bere v úvahu jeho objektivní i subjektivní aspekty, nezachycuje však jeho dynamiku. Je přijímána především pro svou komplexnost a překonání dřívějšího biologizujícího pohledu na z. i pro svůj programový a cílový význam. Z. je ale zároveň výsledkem a procesem vzájemné interakce organismu a prostředí. Organismus člověka je fylogeneticky determinován určitou stálostí i flexibilními adaptačními schopnostmi, určitou endogenizací, zvnitřněním vlivů prostředí, zejm. prostředí sociálního. Trvale se pohybuje v interakčním poli působení přír. a soc. prostředí, přičemž je jejich aktivním elementem. Podle R. Bureše (1960) je z. potenciálem schopností organismu přizpůsobit se, snést, vyvážit měnící se nároky prostředí. Proto rozeznáváme různé stupně z. podle přizpůsobivosti organismu různě náročným prostředím.

Potenciál organismu se mění nejen spontánně, ale lze ho i cílevědomě zvětšovat (např. výchovou, výživou, tréninkem, otužováním, očkováním aj.) a vytvářet tak „zdraví pozitivní“. V této souvislosti doporučila Světová zdravotnická organizace nový přístup ke zdraví, tzv. posilování zdraví (health promotion), které se rozvíjí zejm. ve vyspělých zemích a jež spočívá, na rozdíl od pouze ochranné prevence nemocí, v aktivním vytváření imunních schopností organismu, psychiky a chování člověka jako jednotlivce i jako populačních skupin. Posilování z. vyvolalo účinnější pojetí aktivní prevence nemocí, rozvinulo hnutí svépomocných skupin pečujících o zdraví, povzbudilo zájem hosp. a dalších organizací o programovou podporu z. prospěšných aktivit zaměstnanců a obyv. obcí a stimulovalo též rozsáhlou výrobu pomůcek pro usnadnění zdravého způsobu chování (viz též public health). Na rozdíl od nedávného období, kdy byla prevence soustředěna na likvidaci nejčastěji infekčních původců nemocí, je zdůrazňováno působení na komplex soc., ekologických, ekon., kult., psychol., genetických a dalších spol.-biol. faktorů. Zdravotní stav populace je nyní stále více spojován s tzv. kvalitou života, charakterizovanou především komplexem spol., ekon., kult. a psychol. podmínek. Z. je považováno za určující spol. hodnotu, jež má v podmínkách věd.tech. civilizace rostoucí zdrojový význam pro soc. život a ekon. rozvoj a jež má stále závažnější cílovou povahu. Z. je jednou ze zákl. složek lidského potenciálu společnosti, složkou mnohostranného rozvoje osobnosti a organickou součástí seberealizace člověka.

health santé Gesundheit salute

Literatura: Bureš, R.: Úvod do teorie zdravotnictví. Praha 1960; Culyer, A. J. ed.: Health Indicators. Oxford 1983; Levi, L. – Andersson, L.: Population, Environment and Quality of Life. Stockholm 1974; Vacek, M.: K pojmu pozitivního zdraví. Československé zdravotnictví, 14, 1966, č. 4; Wadsworth, M. E. J. ed.: Health and Sickness. London 1971.

Miroslav Purkrábek