„železný zákon mzdový“

„železný zákon mzdový“ – vyjádření představy, že průměrná výše mzdy nutně a bezpodmínečně osciluje kolem hodnoty zajišťující reprodukci zvykem daných životních podmínek. Mzda je funkcí poptávky po práci, pracovní síle, výše mzdy pak je důležitým regulátorem porodnosti. Vyšší mzdy mají za následek růst porodnosti, která stlačuje mzdu na předvídanou úroveň. Dlouhodobý pokles mezd pod tuto úroveň vede ke snížení porodnosti či poklesu kvality pracovní síly a k opětnému pozvednutí mezd na očekávanou úroveň. Vzhledem k tomu, že v modelu jedinou „volnou proměnou“ je představa o obvyklých životních podmínkách, nemají podle koncepce ž.z.m. význam ani stávky, ani spotřební družstva či jiné formy boje za ekon. požadavky, ale pouze polit. boj a apel na stát jako představitele kolekt. vůle, který může měnit představy o životě. Ž.z.m. formuloval F. Lassalle. Byl ostře kritizován K. Marxem (např. v Kritice Gothajského programu), protože v marxismu je mzda určena hodnotou pracovní síly, tedy hodnotou prostředků nutných k její reprodukci, a hodnota pracovní síly je hist. kategorií spoluurčenou bojem děl. třídy. Podle F. Mehringa se ž.z.m. stal v marxismu elastickým. Ze s-gického hlediska je zřejmé, že demogr. procesy nejsou jednoduchou odezvou mzdových poměrů a samotný jejich charakter neumožňuje, aby sehrály roli všeobecného regulátoru mzdových poměrů (i díky nesouměřitelnosti ekon. a demogr. cyklů). Ž.z.m. má dnes jen hist. význam a je příkladem raného s-gicko-ekon. modelování reprodukce soc. procesů.

„iron law of wages“ „loi d'airain des salaires“ „eisernes Lohngesetz“ „legge ferrea dei redditi“

Jiří Linhart