Marxologie

marxologie – označení používané v záp. zemích pro okruh fil., s-gických a ekon. studií věnovaných dílu a životu Karla Marxe. Analýza Marxova díla začala už za jeho života. I. M. Wallerstein dělí vývoj marxismu na vlastní život Marxův (do 1883), marxismus stran (od 70. l. 19. st. do 50. l. 20. st.) a pluralitní marxismus. V druhém období způsobilo zvrat v m. vydání Ekonomicko-filosofických rukopisů (z r. 1844) v r. 1932. Od r. 1927 také vycházelo souborné vydání spisů Marxe a F. Engelse (Marx-Engels Gesamtausgabe), obnovené v 80. l. (100 svazků). Ekonomicko-filosofické rukopisy ovlivnily odvrat levicově smýšlejících intelektuálů od „scientismu“ ortodoxního marxismu K. Kautského. György S. Lukács a Karl Korsch se snažili ukázat, že marxismus je především filozofie. V té době se začalo silně rozlišovat mezi „mladým Marxem“ a „zralým Marxem“, mezi antropol. laděným Marxem a scientisticky zaměřeným Engelsem. Nové motivy do m. vnesl Antonio Gramsci, který nově koncipuje otázky moci, polit. struktury a zvl. státu a který ovlivnil v 60. a 70. l. zvl. Andersona, N. Poulantzase, Jessopa aj. Společným motivem západního marxismu je striktní oddělování leninského marxismu od myšlenkového světa samotného Marxe. H. Marcuse slučuje Marxe s podněty Freudovými, podobně Karen D. Horneyová a Erich Fromm. Ernst Bloch ovlivnil m. svým výkladem Marxe v duchu ztotožnění emancipace a utopie (Das Prinzip Hoffnung, 1939–1947). V poválečném období vznikly studie Tuckerovy, věnované marx. koncepci revoluce, také studie Lefèbvrovy a Cornuho. Velice bohatá je něm. marxologická literatura. Z psychoanalytických výkladů Marxe nejznámější jsou práce Arnolda Künzliho. Značná část prací o Marxovi byla inspirována kritikou, kterou mu v oblasti ekonomie adresovali L. von Wise a F. A. von Hayek a ve sféře filozofie K. R. Popper (viz Bída historismu a Otevřená společnost a její nepřátelé). Podle těchto autorů Marx není zdrojem demokr. koncepcí přeměny společnosti, protože hledal holistický a potenciálně totalitní přístup ke společnosti.

V současné době se interpretace Marxova myšlenkového světa rozvíjí především: 1. kolem problematiky racionality (viz Teorie komunikativního jednání Jürgena Habermase, 1981, výzkumy K. O. Apela, práce J. P. Arnasona a filozofů vzešlých z Lukácsovy školy – A. Hellerové, F. Fehéra, Markuse aj.); 2. kolem problematiky státu a polit. moci (viz Andersona, E. Meiksins Wooda, R. Jessopa, C. Offeho, Wallersteina). V katol. světě jsou vlivné spisy Calvezovy, Bigovy, Chambrovy, Hommesovy, Watterovy, Bocheńského, které kriticky analyzují kategoriální systém marxismu. Nejlepší evangelické studie pocházejí z Komise pro marxismus při Evangelické studijní společnosti (SRN) a mezi jejich autory jsou Metzke, Thier a zvl. Iring Fetscher. V 60. l. byly rozšířené existencialistické interpretace Marxe (viz např. H. Popitz), ale i interpretace fr. novohegelovců (J. Hyppolite, J. Wahl, A. Kojève). Za standardní práci ve Francii je pokládána kniha M. Rubela Karel Marx (pokus o intelektuální biografii z r. 1957). Ve skandinávské oblasti má podobný význam studie L. R. Langsleta Mladý Marx a odcizení v západní diskusi (1963). L. Althusser (Pour Marx, 1965, Lire le Capital, 1965) dovozuje Marxův programový antihumanismus, přehodnocuje jej z hlediska strukturalismu. Nejlepším čes. marxologem byl L. Sochor, překladatel A. Gramsciho a autor četných prací z dějin marxismu. M. získala i institucionální zakotvení: existuje Dům Karla Marxe v Trevíru a Institut Marxe-Engelse-Lenina. M. se pěstuje též v Feltrinelliho ústavu v Itálii a v Mezinárodním ústavu pro sociální dějiny (IISG) v Amsterdamu.

Marxology marxologie Marxologie marxologia

Literatura: Ransdorf, M.: Nové čtení Marxe, d. I. Praha 1996.

Miroslav Ransdorf