Chování sexuální (MSgS)

chování sexuální (MSgS) je založeno na biologické bázi; přesto však není známa společnost, v níž by sexuální chování bylo vymezováno jen ve faktorech fyziologických (B. Berelson, G. A. Steiner). Výrazným negativním důkazem je postoj různých společností k sexuálnímu styku v době těhotenství — více než 70 % známých společností tabuizuje styk už od druhého měsíce, jen méně než 30 % dovoluje styk ještě v devátém měsíci (C. S. Ford, F. A. Beach).

Fyziologické uspokojení je v sexuálním chování podmíněno psychickým uspokojením — potřebou bezpečnosti u partnera, potřebou osobního ocenění, pocitem síly, jistotou, že miluji a jsem milován.

V obecném smyslu má lidské sexuální chování člověka důležité podobnosti se sexuálním chováním jiných zvířat, zejména savců; má vsak rovněž důležité rozdíly. Mezi shodnosti patří především: heterosexuální styk; přítomnost homosexuálních forem styku; přítomnost masturbace; používání milostné předehry a senzorické stimulace; milostné hry v mladém věku. Mezi významné rozdíly nutno uvést: u člověka větší míra kontroly prostřednictvím mozkové kůry (na rozdíl od významu sexuálních hormonů u živočichů — jde patrně o vývojovou změnu); větší variabilita sexuálních praktik, stejně jako převaha nepřímé sexuální stimulace (na rozdíl do genitální stimulace u živočichů); rozdílnost lidských a zvířecích poloh při souloži a některé další (B. Berelson, G. A. Steiner).

Byla vyslovena domněnka, že tendence k sexuálnímu chování jsou geneticky určeny nejen u živočichů, ale i u člověka ještě před bodem jeho zralosti, zejména v pubertě; je-li možno, vstupují mladí jedinci v tomto období prakticky do všech typů sexuálního chování, které nalézáme u dospělých (C. S. Ford, F. A. Beach).

Předmanželské sexuální vztahy jsou dovoleny ve většině lidských společností, kdežto mimomanželské styky jsou téměř obecně zakázány (G. P. Murdock).

Sexuální chování se různí podle následujících charakteristik:

1. Podle socioekonomického statusu — ve Spojených státech amerických existuje nejvyšší míra sexuálního ukojení u mužů, kteří mají nějaký druh vyššího školního vzdělání a jsou částečně kvalifikováni ve svém povolání; u žen je konstatována zřetelně vyšší míra ukojení v korelaci s vyšším školním vzděláním (Kinsey a kol.).
2. Čím vyšší je stupeň vzdělání či socioekonomického statutu, tím větší je různost používaných sexuálních technik (případně tím více jsou experimentální).
3. Rozdílnost sexuálního chování podle socioekonomického statusu se začíná v životě objevovat už velmi brzy.
4. Muži realizují svou sexuální aktivitu zpravidla dříve než ženy a častěji než ženy; na druhé straně se obecně nejeví rozdílnost v iniciativě k sexuální aktivitě mezi muži a ženami.
5. Z hlediska generačního — vzory sexuálního chování u mladé generace jsou v podstatě shodné se vzorováním starší generace.
6. Hledisko náboženství — religiózní jednotlivci, stejně muži i ženy, začínají sexuálně žít později než jiní, jejich sexuální angažovanost je méně častá a spíše konzervativní; jakmile však sexuální aktivita začala, nejeví se velké rozdíly vzhledem k ostatním.
7. Rozdíly v sexuálním chování venkovského a městského obyvatelstva (alespoň v industriálních společnostech) nejsou význačné (B. Berelson, G. A. Steiner).

K sociologické problematice sexuálního chování náleží dále široký okruh problémů, spojených se studiem socializačního procesu jedince, sociologií erotiky, věkovou klasifikací erotiky, dále sexuální podmínění manželství, rodiny, dále problémy forem, případně deviací sexuálního chování ve společnosti (K. Welker, D. Fletcher). Tato problematika bývá charakterizována zpravidla jako „sex a společnost“ („sex and society“); setkáváme se však i s druhým, specializovaným okruhem problémů sexu ve společnosti („sex in society“); tento okruh je vlastním předmětem sociologie sexuality a zahrnujeme do něj alespoň: biologický podklad sexuálního chování; sociální podklad; problém monogamie a vzorů sexuálního chování včetně právního výrazu společenského postoje; dále problematiku metodologickou — jde tedy spíše o obecné problémy sexuálního chování jako specifického jevu (A. Comfort).

Konečně, významnou a novou problémovou oblastí jsou tzv. sociologicko-antropologické předpoklady lidské sexuality, kde se sexuální chování řeší v souvislosti s celkovým lidským pocitem světa a života.

Lidská sexualita ve své kulturní podobě, tedy erotika, je bezesporu jednou z nejdůležitějšich komponent lidských vztahů. Studium sexuálního chování je klíčovým přístupem k pochopení zejména vztahů lidského mikroklimatu.

Literatura: Berelson B., Steiner G. A., Human Behavior, New York—Chicago—Burlingame, 1964; Comfort A., Sex in Society, Penguin Books, 1966; Ford C. S., Beach F. A., Patterns of Sexual Behavior, New York, 1951; Kinsey a kol., Sexual in the Human Male, Philadelphia, 1963; Mácha K., Medziľudské vzťahy v modernej spoločnosti. Teória ľudských vzťahov, Bratislava, 1967; Murdock P., Social Structure, New York, 1949; Schelsky H., Sociologie der Sexualität, Rowohlťs Lexikon, 1966; Walker K., Fletcher P., Sex and Society, Penguin Books, 1965.

Karel Mácha

---

Viz též heslo chování sexuální ve Velkém sociologickém slovníku (1996)