Hominizace
hominizace – (z lat. homo = člověk) – proces polidšťování hominidů (čeledi primátů, společných předků poloopic, opic a člověka, jehož předchůdcem byl určitý druh lidoopů), který měl následující etapy: 1. první předchůdci člověka (homo habilis, člověk zručný), přímý předchůdce člověka, který žil asi před 1–3 milióny let, 2. opočlověk (homo erectus, člověk vzpřímený), 3. pračlověk, 4. člověk vyspělý (homo sapiens). Proces h. se uskutečňoval jako proces změny stavby těla, zejm. jako vývoj lebky, rukou a dolních končetin, který postupoval s adaptací životním podmínkám, s níž souvisela i podstatná změna činnosti a způsobu života (vzpřimování postavy a chůze, zdokonalování stavby ruky a zhotovování nástrojů a další). Proto lze h. chápat jako jev současně biol. i spol. Současný Homo sapiens sapiens se vyvíjel asi 40 tisíc let. Zároveň s procesem h. se uskutečňoval proces sapientace (z lat. sapientia = moudrost, rozumnost), probíhající jako postupný vývoj psych. funkcí, zejm. myšlení, v souvislosti se zdokonalováním mluvené řeči, jejíž vznik souvisí především s dělbou práce, ale také s podněty pro komunikaci vůbec, s diferenciací a zobecňováním sdělovaných obsahů.
hominization hominisation, humanisation Humanisierung ominazione
Literatura: Beneš, J.: Člověk. Praha 1994; Mazák, V.: Jak vznikl člověk: Sága rodu Homo. Praha 1986; Suchý, J.: Jak se mění člověk. Praha 1975.