Dělba práce

dělba práce – pojem zahrnující nejen rozdělení oblasti práce, resp. pracovní činnosti, ale i vazby mezi vzniklými segmenty. Ze s-gického hlediska jde především o vztahy mezi jedinci a mezi skupinami účastnícími se pracovního procesu. Tyto vztahy se utvářejí hlavně na základě interakčního trojúhelníku „lidé – technika – technologie“, nelze však opomenout ani vliv mimopracovní oblasti. Při širším chápání d.p. na celospolečenské úrovni je mimopracovní sféra jedním z předpokladů a zároveň jedním z důsledků d.p. (pochopitelně se neutváří pouze na základě d.p.). Od d.p. je neoddělitená dělba rolí a dělba či distribuce moci. Někdy se ale tyto sféry oddělují a řeší se problém s určitým ideol. zabarvením – co je prvotní. Podle P. Clastrese pouze mocenská nerovnost nutí některé skupiny pracovat víc, než vyžaduje saturace jejich potřeb. Častěji však převládá názor (nejen u marxistů), že výchozí je d.p. (viz např. P. M. Blau). V marxismu-leninismu je d.p. jedním z ústředních pojmů; rozlišuje d.p. „přirozenou“ a „společenskou“. První je chápána jako samovolně vzniklá a jejím kritériem je věk a pohlaví. Spol. d.p. je z hist. hlediska členěna na 3 části: první zahrnuje oddělení zemědělství od pastevectví, v druhé se řemesla oddělila od zemědělství a ve třetí se vyčlenil obchod. Marxovy úvahy o d.p. uvnitř manufaktury do určité míry platí i o d.p. uvnitř současného podniku. Marx. pojetí d.p. je ale postaveno hlavně na premise, že v předsocial. společnostech má d.p.pracovní organizaci vykořisťovatelský charakter, zatímco za socialismu vykořisťování mizí. Zde lze uvést námitku, že nerovné postavení nemusí znamenat vždy vykořisťování a že nemusí být vždy nespravedlivé. Kromě toho fakt, že někdo vlastní výrobní prostředky a zaměstnává pracovní sílu ještě neznamená, že ji soc. a psych, vykořisťuje.

Význ. místo zaujímá d.p. v s-gickém systému É. Durkheima, podle něhož je jevem obecné biologie a její podmínky se musí hledat v podstatných vlastnostech organizované hmoty. Hlavní funkcí d.p. podle Durkheima je to, že je zdrojem spol. mechanické a organické solidarity. Mechanickou solidaritu spojuje Durkheim se společnostmi s méně rozvinutou d.p. (spol. koheze existuje na základě podobnosti a zaměnitelnosti jedinců), organickou solidaritu se společnostmi s vysoce rozvinutou d.p. (ke konsensu a vzájemné závislosti zde dochází na základě nezastupitelnosti jedinců). Příčinu růstu d.p. vidí Durkheim v růstu počtu obyv. Jistou formou d.p. je i byrokratická správa. Většina současných prací o byrokracii více či méně reaguje na teor. odkaz M. Webera. Pro chápání udržování a přeměny struktur pracovních organizací jsou stále podnětné Weberovy úvahy o typech panství, o jejich přeměně i o způsobech jejich legitimizace. V pracovní organizaci se vyskytují i dvě potencionálně konfliktní d.p. – profesní a funkční. Jedinec či skupina se mohou dostat do situace, kdy se věrnost profesionálním zásadám dostává do konfliktu s požadavky plnění pracovní funkce. Jedním z tradičních témat s-gie je i d.p. na práci fyzickou a duševní. Vzhledem ke stírání rozdílů a úzké propojenosti mezi mnoha profesemi a pracemi je však často obtížné zařadit určitou práci do jedné z těchto dvou kategorií. V určité podobě se rozdíly mezi duševní a fyzickou prací zabývají i studie o kulturním kapitálu a z oblasti sociologie vědění. Aktuální je diskuse o horizontální a vertikální d.p., vyvolaná potřebou vertikální kooperace. Jednou z forem spol. d.p. je d.p. mezi městem a venkovem. S rozvojem urbanizace se původně jednostranná závislost města na venkovském zázemí změnila na závislost oboustrannou. Lze nalézt celou řadu dalších typů spol. d.p. na nejrůznějších úrovních – od malých pracovních útvarů až po mezinár. kontakty. U všech typů a na všech úrovních je však d.p. vždy propojena v jisté míře s mocenskou problematikou. (Viz též sociologie práce.)

division of labour division du travail Arbeitsteilung divisione del lavoro

Literatura: Blau, P. M.Meyer, M. W.: Formal Organizations: A Comparative Approach. San Francisco 1962; Clastres, P.: La société contre l'état. Recherches d'anthropologie politique. Paris 1974; Durkheim, É.: (1926) The Division of Labour in Society. New York 1969; Marx, K.: Kapitál. Praha 1953; Marx, K.: Rukopisy „Grundrisse“. Praha 1974; Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft. Köln 1964.

Milan Frydryšek


Viz též heslo dělba práce v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)