Marxismus-leninismus
marxismus-leninismus – souhrn poznatků, teorií, interpretačních principů, dial. vzorců a ideol. přesvědčení, vybraný z díla Karla Marxe, Friedricha Engelse, Vladimira Iljiče Lenina, hierarchizovaný a kodifikovaný zhruba na počátku 30. l. 20. st. J. V. Stalinem jakožto oficiální světonázorová a polit. doktrína kom. stran a zároveň jako fil.-teor. základna všech spol. věd. Tato hierarchizace a kodifikace navazovala na předchozí analogický výkon Leninův, který něco obdobného provedl s učením Marxovým a Engelsovým. Po odhalení tzv. kultu osobnosti byly sice z m.-l. vypuštěny nejkřiklavější Stalinovy doplňky, celek však v zásadě přežíval až do rozpadu kom. polit. systému zemí střední a vých. Evropy. Stalinova (vlastně už Leninova) doktrinalizace fil.-teor. obsahu zejm. Marxova díla, především jeho ideol. kritických motivů, byla už při svých počátcích odmítnuta řadou představitelů západoevrop. levicové inteligence a vedla ke vzniku tzv. západního marxismu, který byl k polit. doktríně m.-l. odmítavě nevšímavý a k jeho intelektuálnímu obsahu kritický a zásadně alternativní. Jako jeho předchůdci bývají uváděni mladý György S. Lukács a Ernst Bloch a v oblasti politiky Rosa Luxemburgová. Jako hlavní představitelé bývají jmenováni např. Max Horkheimer, Herbert Marcuse, T. W. Adorno, K. Korsch a svými pozdními pracemi také J. P. Sartre a další (viz též neomarxismus). M.-l. nebyl jen plodem – jak to sám o sobě tvrdil – tří velkých tradic západoevrop. myšlení, totiž něm. klasické filozofie, angl. polit. ekonomie a fr. utopického socialismu, ale také plodem ruských centralisticko-autokratických polit. technik, imperiálních ambicí, totalisticko-doktrinalistických způsobů myšlení a protiburžoazního nihilismu.
M.-l. se zakládá na (z Marxova díla ne zcela a beze všeho odvoditelné) teorii poznání dialektického materialismu, jehož nejspornějším bodem byla tzv. teorie odrazu, v zásadě realistické přesvědčení o neproblematičnosti, samozřejmosti a potenciálně i úplnosti přechodu od názoru k pojmu, od zkušenosti k teorii. Učení dial. materialismu o tzv. dial. zákonech pohybu a vývoje hmoty bylo nadřazeno m.-l. teorii společnosti a dějin (která u Marxe původně dominovala), tj. tzv. historickému materialismu, který v duchovních produktech společnosti a dějin, tzv. spol. nadstavbě, viděl pouze ideol. znetvořený obraz tzv. materiální základny, tvořené konkrétní hist. podobou vztahu mezi výrobními silami společnosti a vlastnickýcmi vztahy. Odtud se pak odvíjela jak teorie polit. jednání, tzv. vědecký komunismus, tak kritika polit. ekonomie opřená o přesvědčení, že ve společnostech soukromého vlastnictví třída vlastníků vždycky nutně (a většinou i brutálně) „vykořisťuje“ třídu „námezdnou“ (viz vykořisťování). Odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků se mělo stát prostředkem definitivního osvobození lidstva v komunismu.
Marxism-Leninism marxisme-léninisme Marxismus-Leninismus marxismo-leninismo
Literatura: viz marxismus; leninismus.